Aristotelés ze Stageiry



Biografie / Fyzika / Matematika / Psychologie / Antické Řecko / Filozofie

*384 (Stageira, Chalkidiki) – †322 př.n.l. (Euboia), nejuniverzálnější a největší antický myslitel; zakladatel logiky a řady vědních disciplín. Pocházel z Trácie, byl vychovatelem Alexandra Velikého, působil v Athénách, musel uprchnout jako stoupenec promakedonské strany, později zemřel na Euboii. Byl žákem Platónovým, založil peripatetickou školu. Filosofii dělil na teoretickou (učení o bytí, jeho částech, příčinách a základech), praktickou (o lidské činnosti) a poetickou (o tvorbě krásna a užitku). V polemice s Platónovou naukou o ideách budoval svou ontologii (první filosofii). Podle Aristotela působí při vzniku konkrétních věcí 4 příčiny: látka (stálý podklad dění), forma (určitost věci, skutečnost), účel a hybná příčina. Příčinou pohybu, řádu a dobra ve vesmíru je tzv. nehybný první hybatel. Analyzoval základní myšlenkové formy (pojmy, soudy, úsudky), vytvořil první logický systém, jehož hlavní částí bylo učení o kategorickém sylogismu. Vesmír považoval Aristoteles za prostorově konečný, uspořádáním a časově věčný. Aristotelovo dílo nejen že bylo vysoce oceňováno G. W. Hegelem, ale působí dodnes především svým stylem vědeckého myšlení, smyslem pro systematičnost a logiku poznání, víru v sílu lidského rozumu. Hlavní díla: Metafyzika, První a druhé analytiky, Fyzika, O duši. Z Poetiky, spisu o umění, se zachovala jen část o tragédii; definoval ji jako zobrazení uceleného děje, jehož cílem je vyvolat u diváků psychickou očistu (katarzi).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 8. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: akt, Albert Saský, Alexandros z Afrodiziady, ananké, Andronikos, Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius, apodiktika, arabská filozofie, aristokracie, aristotelismus, astronomie, Averroes, Bernardinus Telesius, biologie, Boetius de Dacia, Buzek z Kdyně, causa efficiens, causa formalis, Choumnos Nicephoros, chrematistika, ctnost, dialektická logika, dialektika, dramatické jednoty, druhá filozofie, duch, dynamis, energeia, entelechie, epigeneze, eristika, Eudémos z Rhodu, filozofie, filozofie práva, formální logika, Franz Brentano, Friedrich Adolf Trendelenburg, geneze, genialita, geografický determinismus, Hesse Benedykt, homonymie, hylozoismus, Jan Marek Marci z Kronlandu, jiné a jinobytí, Johannes Duns Scotus, kalokagathia, komedie, Kronos Diodóros, kvalita, kvantita, látka a tvar, literární druhy, lyceum, mammaliologie, metafyzika, metriopatie, mimesis, modální logika, neurofyziologie, Nicole Oresme, novoplatonismus, nús, Olympiodoros Mladší, optimismus a pesimismus, Organon, patriarchát, peripatetická škola, Pierre Abélard, Platón, poetika, polysylogismus, Porfyrios z Tyru, Porfyriův strom, predikabilia, přirozené právo, první filozofie, prvotní hýbatel nehybný, psychický jev, psychofyzický problém, psychologie, řecká literatura antická, řecké antické divadlo, reflexe, Robert Kilwardby, rozpor, scholastika, sedm svobodných umění, Siger z Brabantu, stoicheion, středověká filozofie, substance, symbol, teleologie, Theofrastos z Eresu na Lesbu, to theion, tomismus, totožnost, tragické, účinek, univerzália, věčnost, vědění, vědomí, vědosloví, vitalismus, vůle, vůle, Władysław Witwicki, zákon vyloučení třetího, znak a symbol, zóon polítikon.