vědosloví



Starší termín pro nauku o vědě, teorii vědy, filozofie teorie vědy. Filozofie teorie vědy počíná v antice, za jejího zakladatele je považován Aristoteles, teorie vědy se zpracovává hlavně v rámci logiky. Příspěvky k vědosloví podali v novověku zejména F. Bacon, R. Descartes, G. W. Leibniz, d'Alambert, D. Diderot, I. Kant, J. G. Fichte (Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre – Základ všeho vědosloví, 1794), G. W. F. Hegel a později B. Bolzano. V jednotlivých, hlavně přírodních vědách rozvíjeli vědosloví představitelé těchto disciplín, například H. Helmholz, C. Bernard, T. Huxley, K. A. Timirjazev. Základy marxistické koncepce teorie vědy položili K. Marx a B. Engels dialektickým a historickým materialismem, pojetí teorie vědy představují zejména pozitivismus a novopozitivismus. "Věda o vědě", která dosud není rozvinutou vědní disciplínou, se soustavně rozpracovává teprve v posledních desetiletích. Jejím úkolem je zkoumání vědy jako společenského jevu podmíněného výrobou, technikou a společenskými vztahy, zvláště v procesu soudobé vědeckotechnické revoluce, kdy se věda mění v bezprostřední výrobní sílu, v činitele, který v podmiňuje plánování a řízení společenských procesů, konečné zkoumání problematiky vnitřních souvislostí vědy, její struktury a dynamiky, klasifikace vědecké teorie a metodologie, otázek vědeckého jazyka, jakož i dialektických vztahů vědy a praxe.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 9. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: