arabská filozofie



Souhrn filozofických učení a směrů, který vznikal na území mnohonárodnostního islámského chalífátu od 9. do 16. století a jehož tvůrci byli vedle Arabů též Peršané a Turci. Arabská filosofie je psána téměř výhradně arabsky, takže je vymezena především jazykově. Vznikala jako důsledek mocného ekonomického a politického rozmachu chalífátu, v rámci ideologických bojů proti křesťanství a bojů sekt v islámu. Vycházela z filozofických směrů helénismu (aristotelismu, platonismu, novoplatonismu) a ze starých kultur převrstvených islámem. Po počáteční snaze sloučit Platóna s Aristotelem (Alfarabi) převládl příklon k Aristotelovi, zejména po přesunutí centra arabské filosofie do muslimského Španělska. Arabská filosofie charakterizuje úzké spojení se středověkou vědou (astrologie, matematika, lékařství). Dospěla k výsledkům odporujícím náboženské ideologii: ke koncepci světa souvěčného s bohem, který však nemůže zasahovat do přírodního dění a k pojetí hmoty, která je věčná a obsahuje v sobě princip vývoje a pohybu. Toto protináboženské vyústění arabské filosofie ovlivnilo středověkou evropskou filozofii a stalo se hlavním ideologickým zdrojem protischolastické opozice. Hlavní představitelé: Avicenna, Avempace, Abú Bakr, Averroes.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Averroes.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: