antická filozofie



Antický Řím / Filozofie
Filozofické učení vytvořené ve starověké řecké a římské společnosti v období jednoho tisíciletí od 6. st. př.n.l. do 6. století n.l. Antická filozofie se dělí na období: l. předsokratovské (asi 2. polovina 6. století př.n.l. – asi polovina 5. století př.n.l.), předmětem byla převážně kosmologická problematika; 2. klasické (asi 2. polovina 5. století př.n.l. až konec 4. století př.n.l.), předmětem byly problémy etiky a poznání; 3. helénistické (konec 4. století př.n.l. – 2. polovina l. století př.n.l.), filozofie se dělí na logiku, fyziku (ontologii) a etiku; 4. římského císařství (do začátku 6. století n.l.), sílí iracionální tendence, gnosticismus. – Vznik antické filozofii, podmíněný rozvojem řeckých měst, znamenal vzhledem k předchozímu mytologickému světovému názoru kvalitativně nový přístup ke světu, zakládající se na myšlence řádu světa (kosmu) a jeho racionální teoretické postižitelnosti, která předznamenala vývoj celé evropské kultury Přírodní filozofie se pak svou ideou racionální pochopitelnosti i svým pojetím vědy jakožto soustavné souvislosti důvodů podílela na utvoření novověké vědy. B. Engels zhodnotil přínos antické filozofie, zejména řecké: "V rozmanitých formách řecké filozofie jsou již v zárodku, ve vzniku, obsaženy všechny pozdější způsoby nazírání". – Vývoj antické filozofie probíhal od živelného materialismu a dialektismu přírodní filozofie předsokratovského období, kdy praktickými potřebami probuzený zájem o přírodu vyvolával snahy jak o vysvětlení světa jako celku, tak i jednotlivých přírodních jevů. Pro naivní dialektismus v tomto období je příznačná snaha nalézt v rozmanitosti a proměnlivosti jednotu a stálost a z těch opět vysvětlit proměnlivou mnohost. Protidialektický směr je reprezentován zejména eleaty s jejich důrazem na neměnnost podstaty a nemožnost pohybu i jejich determinismem. Filozofie se vnitřně začala členit, obvykle na "fyziku" (filozofii přírody, "první filozofii"), dále na gnozeologii (učení o poznání) a etiku; význam přitom nabývala problematika gnozeologická: vztah smyslového a rozumového poznání, relativnosti a stálosti pojmů i abstrakcí, byly nalézány logickými zákony myšlení. Období rozvoje otrokářské demokracie posílilo zájem filozofie o člověka, ale vznikly též systémy, jimiž vrcholí jak materialismus (Démokritos), tak i idealistické směry antické filozofie (Platón), a Aristotelův pokus systemizovat a zobecnit vývoj dosavadního myšlení. Antická filozofie je převážně výtvorem řeckých myslitelů; římští filozofové byli myšlenkově závislí na svých řeckých předchůdcích. Vývoj antické filozofie byl formálně ukončen císařem Justiniánem, který v roce 529 uzavřel všechny filozofické školy. Na antickou filozofii a její tradice přímo navázala až renesanční věda a renesanční filozofie, humanismus.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 2. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: alexandrijská škola, řecká literatura antická.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: