teorie osobnosti



Souhrn různých pojetí struktury, dynamiky a vývoje osobnosti, pohybujících se převážně v dimenzích "organismus-vědomí " (extrémy ve fyziologismu a mentalismu, při vyloučení opačného hlediska z výkladu v redukcionalismu) a "vnitřní prostředí-vnější prostředí" (extrémy v monadismu, při výkladu vývoje v nativismu a v tzv. kontextualismu, při výkladu vývoje v environmentalismu). Pomyslným průmětem do prostoru vymezeného danými souřadnice mi lze stanovit těžiště výkladu jednotlivých pojetí a popsat mezi nimi různé teoretické vztahy. V teoriích osobnosti tak lze identifikovat pojetí založená na motivaci (psychoanalytické a neopsychoanalytické teorie), učení (behaviorismus, neobehaviorismus), sebeuvědomění (fenomenologické a humanistické koncepce), poznán í (kognitivní a kognitivně vývojové teorie) a na syntetickém přístupu (teorie psychologického pole). Nejúplnější koncepci osobnosti založenou na předpokladu priority motivace vytvořil S. Freud (osobnost vyjádřená v pojmech tři samostatných funkčních jednotek a tři úrovní vědo id-ego-superego, vědomí-předvědomí-nevědomí), v oblasti neopsychoanalýzy H. Murray (osobnost jako základ sebevyjádření, regulace napětí z potřeb, vytváření plánů k řešení konfliktů a k dosahování vzdálených cílů). Nejvýznamnější teorie osobnosti v oblasti behaviorismu vytvořil J. Watson (vrozená a získaná úroveň osobnosti, umožňujícI účinné přizpůsobení chováni jedince podmínkám okolí), v oblasti neobehaviorismu J. Dollard a N. Miller (učení tvořící rámec utvářeni a fungování osobnosti, v němž nabývá zvláštní význam pud, zpevnění, podnět s informačním významem, tzv. vodítko, a odezva; opakovaným výskytem konstelací těchto složek se vytvářejí zvykové spoje "Podnět-odezva (stimul-reakce; S-R)"). Za představitele fenomenologicky založených teorií osobnosti se pokládá především V. Frankl (*1905 – †1997) – logoterapie a existenciální analýza, humanisticky orientovaných teorií osobnosti C. Rogers – terapie zaměřená na člověka (na klienta). Významně kognitivně vývojové pojetí osobnosti vytvořil J. Piaget. Celostní koncepci osobnosti jako dynamické soustavy zprostředkující integraci silového působení vnějších a vnitřních faktorů v rámci psychologického pole vytvořil K. Lewin. – S teoriemi osobnosti bývají někdy zaměňovány základní druhy popisu struktury osobnosti, představované koncepcemi vrstev osobnosti, osobnostních typů a osobnostních faktorů. Proto některé psychologické prameny hovoří o teoriích vrstev, (L.Klages, S. Freud, I. P. Pavlov), o typologických teoriích (C. G. Jung, R. Cattell) a o faktorových teoriích podložených psychometrickým popisem s užitím faktorové analýzy (J. Guilford, H. Eysenck).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 27. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: