ego



Psychologie
Psychologie, a) v psychologických koncepcích chápajících osobnost jako vrstevnatou strukturu vědomá složka duševního života zprostředkující interakční, adaptivní a komunikační aktivity ve vztahu s okolní realitou. V učení S. Freuda vědomě vnímající, myslící a jednající komponenta psychiky, která potlačuje či prosazuje pudové síly, přičemž potlačené pudy vyvolávají vnitřní napětí vedoucí k nezvládnutelným konfliktům (neurózám). Podle psychoanalytických hypotéz zajišťují funkce ega v interakci s vrstvami id a superega ("nadjá") vyrovnávající aktivity mezi organismem, nevědomím, realitou a morálními aspekty spol. života (platónská metafora jezdce krotícího "spřežení divoké přirozenosti a mravnosti"). V daném psychologickém konstruktu je hlavním úkolem ega vyrovnávat psychické napětí a adaptovat jedince na skutečnost (cenzura ega); b) soustředný bod sebereflexe, na který je vázána činnost individua v rámci pocitu identity (obraz sebe, jáské mechanismy). Na rozdíl od psychoanalytické koncepce předpokládá toto pojetí ega rozhodující vliv společenských faktorů na sebeutváření osobnosti. Viz také psychoanalýza; .

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 17. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: jáské mechanismy, libido, psychoanalýza, teorie osobnosti.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: