konflikt



Psychologie, střetnutí dvou nebo více protikladných tendencí, sil či cílů s přibližně stejnou motivační valencí, vycházející z rozporné (disonantní) pozice (situace) dynamických složek subjektu. Aktivní opozice dvou zjevně nesourodých a neslučitelných psychických sil nebo motivačních faktorů. Je to vnější i vnitřní podnětová situace v níž dochází ke vzniku vylučujících se forem motivace. Antagonismus psychosociálních procesů a dějů vyvolávající jak vnitřní napětí (nepřátelské, hostilní poštoje), tak vnější akt (spor). Podle některých autorů je konfliktnost zakořeněna v samé podstatě živých bytostí (člověk jako konfliktogenní subjekt). Základní klasifikaci konfliktu zavedl do psychologie K.Lewin (konflikt mezi 2 kladnými, kladným a záporným a 2 zápornými silami, východisko tzv. fenomenologie konfliktu). Obdobou této klasifikace je rozlišení střetu dvou přitažlivých cílů (slabý konflikt), střetu přitažlivosti a odpudivosti (ambivalence, středně silný konflikt) a střetu dvou odpudivých cílů (nejsilnější konflikt). Základní členění je na konflikt vnější (sociální, interpersonální) a konflikt vnitřní (intrapsychické), které umožnilo dynamické psychologii precizaci konfliktu jako hlubinného fenoménu vědomého i nevědomého charakteru (konflikt mezi pudovým hnutím a rozumovou kontrolou, mezi instinktivními a morálními instancemi, mezi skutečným a idealizovaným já). Konflikt se v tomto pojetí stává hypotetickým akcelerátorem psychického pohybu, který nemá ve své podstatě charakter patologického jevu, avšak za určitých podmínek (extrémní síla či opakování určitého konfliktu vytvářející značné psychické napětí) se může stát příčinou vzniku tzv. psychogenních či psychosomatických poruch (onemocnění). Studiem konfliktu mezi pudem a osobní morálkou (konflikt mezi id a supergem) dospěla psychoanalýza k hypotéze potlačování a vytěsňování (obsahy neslučitelné s osobní morálkou jsou odstraněny z centra vědomí, transformovány v jinou tendenci a získávají vlastní dynamiku), jejíž platnost byla experimentálně ověřena studiem chybných úkonů, snových relací a specifických způsobů jednání (výrazu) člověka. Kategorizace konfliktu je závislá na kritériích posuzování jednotlivých aspektů konfliktní situace. Nejčastěji se hovoří o konfliktu interpersonálním (zejména konflikt rolí), emocionálním (střet nesourodých emocí v procesu prožívání určité situace vyžadující citovou zaměřenost na vnější objektivní konflikt z kompetice emocí projevující se zážitkem konfliktu v poloze nepříjemných pocitů), kognitivním (v rozporu se ocitají různé poznávací obsahy či procesy), informačním (negativní působení neslučitelných informací), a konflikt motivů, potřeb ap.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 17. 9. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: jednání, nenávist, nevědomí, psychoanalýza, psychodrama, teorie osobnosti, tvořivost.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: