tvořivost



Kreativita – duševní schopnost (dispozice) přesahující meze inteligence vyrazným uplatněním produktivního myšlení, zhmotněného v artefaktu (uměleckém díle, vyřešeném problému); schopnost nalézat taková řešení určitých úloh, která jsou nejen správná ve smyslu zadání, ale navíc se vyznačují původností (originalitou), neboť z úlohy samé jednoznačně nevyplývají; základní předpoklad tvůrčích aktivit (procesů), v nichž se uplatňuje konvergentní i divergentní složka myšlení; původnost, která je přizpůsobena problému a v určitém časovém bodě přijatelná určité skupině lidí. – Psychologie, která studuje podmínky a zdroje vzniku i rozvoje (stimulace, kultivace) tvořivosti jako obecného (člověku vlastního) i specifického (dispozičního) faktoru či jevu, strukturu (fáze) tvůrčího procesu, jeho závislost na struktuře osobnosti a spol. determinaci stejně jako jeho vnitřní vztahy k výslednému artefaktu, dosud nedospěla k jednotné teorii tvořivosti. Asocianisticky orientované přístupy vyzdvihují proces asociační transformace podnětových struktur v mechanismu tvorby při opomíjení psychologických zdrojů tvořivosti, gestaltistické teorie naopak zdůrazňují roli vhledu a tvarových zákonů v procesu tvoření, který považují za proces hledání a vyjadřování tvarů zahrnující moment překonání konvenční interpretace určitých kvalit (obsahů, pojmů), vznik tvůrčího napětí, selektivní percepci a rozvinutí fantazijní činnosti. Bez ohledu na tyto dva rozsáhlé okruhy psychologických přístupů k tvořivosti lze konstatovat, že tvořivost je výrazně podmiňována schopností syntézy navazující v rovině nevědomí na intuitivní procesy, fantazijní činností regulující ve formě dispozičního základu i mobilizujícího faktoru tvořivé činnosti psychické napětí charakteristické pro počáteční fázi tvůrčího procesu a optimální souhrou potřeb a hodnotových orientací osobnosti, odrážející se ve sféře motivace. Zatímco psychoanalytické koncepce pokládají tvořivost za transformaci libidinózních složek psychiky ve smyslu sublimace potlačeného libida a abreakce psychického napětí, jiné teorie zdůrazňují roli konfliktu při vzniku tvůrčího procesu, úlohu deprivace či strádání (karenční teorie) na vývoj tvůrčích potencialit, nebo prioritu společenské motivace základů tvořivosti, která se projevuje jako potřeba přetvářet svět. – Tvořivost chápaná jako tvůrčí schopnost zahrnuje kromě původnosti myšlenkových postupů a jejich výsledků i adekvátnost společensky sdíleného pojímání skutečnosti. Rozmanitost jejích projevů spoluvytvářejících životní styl člověka omezuje platnost jejích obecných měr (kritérií), lež mohou obsáhnout vždy jen omezený okruh výkonů. Z psychologického hlediska je tvořivost ovlivňována vnitřními činiteli (inteligencí, otevřeností nové zkušenosti, tendencí k vytváření řádu, kognitivní pružnosti) i vnějšími faktory (společenskými a kulturními vlivy). Tvůrčí činnost využívá dvou úrovní poznávacích aktivit: myšlení nekontrolovaného konveční logikou a myšlení socializovaného pravidly logiky a kontroly realitou. První úroveň je zdrojem tvůrčí inspirace, fantazie a intuitivních procesů, druhá slouží kritickému hodnocení těchto kvalit a jejich individuálního i společenského uplatnění. Rozvoj tvořivosti je závislý především na výchovných vlivech rodiny a společnosti, v níž jedinec zaujímá určitou pozici (roli). Schopnost tvůrčím způsobem se vyrovnat s nároky sociálhího a společenského okolí je podmíněna mírou pozitivity ve zvládání přirozeného rozporu mezi spontaneitou individuálního projevu a přizpůsobivostí společenským normám a vzorům. Způsob řešení tohoto rozporu je závislý na struktuře společnosti, v níž se tvořivost jedince realizuje jako specifická součást společenských hodnot spjatých se společenskými potřebami. Viz také kreativita.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: sen, tvorba, vývoj psychiky.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: