napětí

Psychologie

Psychologie, vědomě prožívaný pocit nejasného (neuvědomovaného) porušení dynamické rovnováhy organismu. Připravenost ke změně chování, sledující odstranění nejrušivějších komponent v rámci homeostatických procesů. Z hlediska klinické deskripce stav organismu daný buď vnějším stresem, nebo vnitřním konfliktem, při kterém vzniká vztah nevyrovnanosti mezi soupeřícími inkompatibilními cíli, zájmy, tendencemi ap. (společný jmenovatel motivační struktury). Více či méně metaforický pojem převzatý z fyziky, jehož prostřednictvím lze popisovat určité projevy (reakce) organismu ve stavech konfliktu při respektování energetického aspektu psychických procesů (katexe jako pudové obsazení mentálních představ psychickou energií). Stav tvořící neoddělitelnou součást dynamiky uspokojování potřeb, zejména životně důležitých (nnapětí jako spíše psychický či spíše somatický projev potřeby odstranit stav nerovnováhy). Každý stav napětí, jež psychologicky interpretuje vždy v souvislosti s pojmem „náboj“, má emocionální složku, kterou se manifestuje. Vedle napětí fyziolozofického charakteru (svalové, membránové napětí), psychofyziologického charakteru (pocity doprovázející pohyby svalů) a psychického charakteru (stav organismu projevující se neklidem a připraveností jednat či stav, kdy jedinec nemůže uspokojit své potřeby nebo je blokována jeho cílesměrná činnost) existuje i tzv. sociální napětí, které pramení z mezilidských (meziskupinových) vztahů, v nichž se objevují (dominují) nepřátelské, vzájemně si konkurující antagonistické tendence blokující kooperativní vazby. Viz také sociální tenze.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 11. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: teorie osobnosti, tvořivost.

Reklama: