Albrecht z Valdštejna

*24.9.1583 (Heřmanice) – †25.2.1634 (Cheb, zavražděn), celým jménem Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, český šlechtic a vojevůdce, od roku 1623 kníže a od roku 1625 vévoda frýdlantský, od roku 1627 kníže zaháňský, od roku 1628 vévoda meklenburský a kníže římské německé říše. V zahraniční literatuře známější pod jménem Wallenstein. Pocházel z nezámožné větve Valdštejnů, původem příslušník jednoty bratrské. Po studijních cestách v západní Evropě se v roce 1604 účastnil Bastova tažení v Uhrách proti Turkům a bočkajovcům. Roku 1606 přestoupil ke katolicismu, v roce 1609 sňatkem s Lukrécií Nekšovnou z Landeku (†1617) získal vsetínské panství. Od roku 1615, kdy se stal plukovníkem moravských stavů, vynikal jako vojenský podnikatel. V roce 1617 se angažoval ve službách Ferdinanda II. (boje s benátskou republikou ve Friuli). Na počátku českého stavovského povstání se postavil na stranu Ferdinanda II. Uloupil pokladnu moravských stavů a přešel s částí stavovského pluku do Rakouska. Valdštejn cílevědomě a bezohledně spojil svůj vzestup s válkou a s bojem proti českým stavům. Zformoval postupně několik pluků, jeho kyrysníci se účastnili v roce 1620 bitvy na Bílé hoře. Po bělohorské porážce se nesmírně obohatil, především získáním statků po účastnících odboje z rodu Smiřických ze Smiřic, Redernů, Budovců z Budova a Berků z Dubé. Z těchto majetků vytvořil v letech 1621–1623 rozsáhlé frýdlantské knížectví s řadou měst (Jičín, Liberec, Frýdlant) a šlechtických manů. Účastnil se též činnosti mincovního konsorcia, která vedla k hospodářskému rozvratu země (viz též kaláda). V roce 1625 převzal organizaci, vydržováni a vrchní velení (generalissimus) císařského vojska. Prokázal strategické schopnosti a organizační obratnost, které vedly k přelomu v dánské válce. Dne 28.4.1626 porazil u Desavy Dány a P. E. Mansfelda, v září roku 1626 odrazil ofenzívu G. Bethlena, v roce 1627 dobyl severní Německo a vpadl do Jutska. Připravil projekt na vybudování válečného baltského a oceánského loďstva rakouských Habsburků, v lednu roku 1628 získal do zástavní držby Meklenbursko. Umožnil císaři vydat Restituční edikt. Neúspěšně obléhal Stralsund. Valdštejnova ofenzíva ohrožovala suverenitu říšských knížat. Dne 13.8.1630 byl z politických důvodů (na nátlak katolických kurfiřtů) Ferdinandem II. zbaven velení armády. Sesazení zřejmě ovlivnilo Valdštejnovo rozhodnutí zradit císaře a připojit se k protihabsburské koalici. V 1. polovině roku 1631 zahájil prostřednictvím Trčků z Lípy a českých evangelických emigrantů vyjednávání se švédským králem Gustavem II. Adolfem. Katastrofální vojenské neúspěchy přinutily vídeňský dvůr znovu jednat s Valdštejnem o jeho povolání do čela armády. V prosinci roku 1631 převzal vrchní velení a organizaci vojsk a byl vybaven mimořádnými pravomocemi. Nepřerušil však zároveň svůj kontakt s protihabsburskou koalicí. V dubnu roku 1632 vytlačil z Čech saskou armádu. Ve dnech 1.–4.9.1632 u Fürthu v čele spojeneckých vojsk rakouských Habsburků a Katolické ligy odrazil útok Švédů a jejich spojenců. Byl to první švédský neúspěch za třicetileté války. Valdštejn však nevyužil příležitosti k protiútoku. Dne 16.11.1632 svedl nerozhodnou bitvu se Švédy u Lützenu, v níž zahynul Gustav II. Adolf. Valdštejnovo vojsko pak ustoupilo k přezimování do Čech. V létě 1633 nevyužil Valdštejn své převahy nad švédsko-sasko-braniborskou armádou ve Slezsku. To posílilo nedůvěru dvora a postupně vedlo k protivaldštejnskému spiknutí generálů (Valdštejnův zástupce M. Gallas, O. Piccolomini). Valdštejn v důsledku své váhavosti (ovlivněné dlouhodobou nemocí) ztratil kontrolu nad armádou, byl císařskými dekrety prohlášen za zrádce a na ústupu v Chebu byl zavražděn spolu s některými generály. Po jejich smrti došlo k dalším majetkovým konfiskacím (majetků A. V. E. z Valdštejna, Trčků z Lípy a V. Kinského), které dovršily přechod větší části velké pozemkové držby v českých zemích do rukou šlechty zahraničního původu. Valdštejn ovlivnil vývoj vojenství v období třicetileté války. Jeho osudy, osobní sklony (záliba v astrologii, kontakt s J. Keplerem) i tragická doba třicetileté války vyvolaly později zájem řady umělců (F. von Schiller, B. Smetana, J. Durych).