konfiskace

[Latina], zabavení, nucené odnětí majetku bez náhrady a jeho začlenění do státního vlastnictví provedené na základě zákonného předpisu výrokem k tomu zmocněného orgánu. Konfiskace majetku byla uplatňována ve starém českém právu v závislosti na vývoji veřejného trestního zájmu a veřejné trestní iniciativy, jejichž garantem byl od přelomu 13. a 14. století stát, resp. panovník. Konfiskace se stávala pravidelně jedním z trestních postihů za delikty proti státu v 15. až 16. století (Vladislavské zřízení zemské), zejména v období prosazování absolutistických forem vlády po nástupu Habsburků na český trůn. Tehdy byla politická opozice kvalifikována jako urážka panovníkova majestátu. Z těchto trestně právních zásad vycházely konfiskace majetku královských měst a šlechtické opozice proti Ferdinandovi I. Habsburskému roku 1547. Konfiskované statky se staly součástí komorního jmění a byly záhy většinou rozprodány. Tím došlo k oslabení hospodářského postavení měst a k postupnému posílení pozic šlechty. – Konfiskace majetku české stavovské opozice po Bílé hoře byla motivována jednak politickými důvody, tj. likvidací představitelů protihabsburského odboje, jednak nutností získat prostředky k odměnění císaři věrných služebníků z řad domácí i zahraniční šlechty. Konfiskace tohoto majetku probíhala ve třech fázích: 1623-1627 konfiskace majetku přímých účastníků protihabsburského odboje, v období 1632-1634 konfiskace po odražení saského vpádu do Čech a postiženi těch příslušníků šlechty, kteří byli v kontaktu se saským kurfiřtem, v letech 1634-1637 konfiskace po likvidaci valdštejnského spiknutí, tj. především konfiskace majetku Albrechta z Valdštejna, Trčky z Lípy, Viléma Vchynského a jejich přívrženců. V Čechách bylo celkem konfiskováno 40,9 % pozemkového vlastnictví předbělohorské šlechty, které bylo předáno nové, většinou cizí šlechtě. Obdobná situace byla na Moravě po konfiskacích v letech 1622-1623. Slezska a Lužic se konfiskace majetku nedotýkala. Konfiskace změnily podstatně pozemkově vlastnickou, národnostní a politickou strukturu šlechty a měst v českých zemích a vytvořily hospodářské a politické podmínky růstu habsburského centralismu a absolutismu.