Turecko

Mapa



Státy / Asie / V Asii

Stát v Asii.
Rozloha: 779452 km2.
Počet obyvatel: 64567 tis. (1998).
Hustota zalidnění: 83 obyv./km2.
Státní zřízení (rok vzniku): republika (1923).
Správní členění: 75 provincií.
Hlavní město: Ankara 2838 tis. obyvatel.
Jiná města (tis. obyvatel): Ístanbul 7 774, Ízmir 2018, Adana 1067, Bursa 1017, Gaziantep 730, Konya 585, Mersin 533.
Nejvyšší hora: Büyük Agri Dagi (Ararat)5165 m.
Významné řeky (jezera): Firat 2760 km, Kizdirmak 1151 km, Sakarya 790 km; Van Gölü 3713 km2, Tuz G. 1620 km2.
Hlavní etnické skupiny: Turci 86%, Kurdové 10%, Arabové.
Průměrný přírůstek obyvatel: 1,8% (1991-96).
Úřední jazyk: turečtina.
Gramotnost: 82%.
Náboženství: muslimové – sunnitští 79% a šiítští (Alevi) 20%, křesťané.
Měna: 1 turecká lira (TRL) = 100 kurusi.
Hospodářství: zemědělství, průmysl, těžba nerostů.
HNP na 1 obyvatele: 2830 USD.

Území dnešního Turecka bylo v starověku postupně součástí několika říší – zejména chetitské a perské, na pobřeží zakládali města Řekové. Ve 2. století př.n.l. část země ovládli Římané, po rozpadu jejich říše území připadlo Byzanci. Od 10. století do oblasti pronikali ze Střední Asie seldžučtí Turci, kteří zde v 11. století vytvořili první turecký státní útvar. Ve 13. století vyhlásil Osman I. nezávislost svého emirátu na sultanátu a založil dynastii, která následně vytvořené Osmanské říši vládla až do roku 1922. Nový muslimský stát zahájil ve 14. století expanzi do Asie, Evropy a Afriky. V roce 1453 sultán Mehmed II. dobyl hlavní město Byzance Konstantinopol a učinil z něj pod názvem Istanbul centrum své říše. Turci postupně dobyli Balkán, většinu Uher, Krym, Sýrii, Palestinu, severoafrické pobřeží a další oblasti, zastaveni byli až roku 1683 u Vídně. V 18. století začala turecká moc upadat, podrobené národy žádaly nezávislost a evropské velmoci usilovaly o zisk "tureckého dědictví". Do roku 1914 Turecko ztratilo většinu dobytých území, v první světové válce stálo na straně Centrálních mocností a bylo poraženo. Mírová smlouva z roku 1920 zredukovala stát na zlomek původní rozlohy, což vyvolalo národní odpor vedený Mustafou Kemalem (Atatürkem). Řecko-turecká válka (1921-1922) skončila tureckým vítězstvím, na konferenci v Lausanne v roce 1923 Atatürk vyjednal pro zemi příznivější podmínky. Následovala modernizace státu a vyhlášení republiky. Po většinu druhé světové války bylo Turecko neutrální. Roku 1952 země vstoupila do NATO. Spory s Řeckem o Kypr vyvrcholily v roce 1974, kdy turecká armáda obsadila severní část ostrova. Po nekrvavém převratu z roku 1980 se země částečně demokratizovala. Přesto je kritizována kvůli porušování lidských práv, které oddaluje i její vstup do EU. V srpnu 2014 se stal prezidentem Recep Tayyip Erdoğan.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 11. 2020
Autor: mim

Odkazující hesla: Abchazové, Adana, Ahmed Necdet Sezer, Anatólie, Ankara, Araks, Arménská vysočina, Asie, Ázerbájdžánci, Bagdádský pakt, Balkán, Bornava, Çanakkale, CENTO, Ceyhan, Charrán, Edirne, egyptsko-turecká válka 1831-33, Gaziantep, Gediz, Gruzíni, il, Istanbul, italsko-turecká válka, Joseph von Hammer-Purgstall, Karaimové, Kars, Kilis, Kirşehir, Konya, Kura, Kurdistán, lausannská smlouva, Marica, med, Mersin, Mezopotámie, Nazilli, Ordu, Osmanská říše, pistácie, řecko-turecká válka 1919-22, rusko-švédské války 1788-1790, Saroský záliv, šejk ul-islam, Seyhan, smirek, syrský jazyk, Tataři, Tenedos, Tokat, Trabzon, Trója, Tuz, Uşak, Východotrácká nížina, Władysław Czartoryski, Zonguldag.

Sdílet: Facebook Twitter




Reklama: