chetitská říše

V době od 18. do 13. století př.n.l. starověký stát, vytvořený indoevropskými Chetity, s centrem v Anatólii a s hlavním městem Chattušaší. Na rozdíl od sousedních orientálních despocií byla pro chetitskou říši charakteristická zejména vojenská hlediska státní moci (vytváření vazalských, většinou nárazníkových států). Sjednocovací proces chetitské říše začal Anittaš a v expanzívní politice pokračovali Tabarnaš I., Chattušiliš I. a zejména Muršiliš I., který dobyl Babylón. Po dočasném úpadku a dynastických zmatcích, které ukončil Telipinuš, došlo za Šuppiluliumaše I. opět k novému rozmachu. Ovládnuta byla Sýrie, severní Foinikie a maloasijské pobřeží. Na konci 14. a začátkem 13. století př.n.l. (Muršiliš II., Muvattališ a Chattušiliš III.) došlo k vleklému konfliktu s Egyptem, kdy chetitská říše uhájila status quo v jedné z největších bitev starověku u Kadeše okolo roku 1300 př.n.l. a uzavřela mír s Ramessem II. Oslabená chetitská říše pak nedokázala vzdorovat vpádu mořských národů a kolem roku 1200 př.n.l. (Šuppiluliumaš II.) zanikla. Drobné nástupnické státečky byly v 8. století př.n.l. podmaněny Asýrií a obyvatelstvo postupně semitizováno a asimilováno. K objasnění dějin chetitské říše přispěl český orientalista B. Hrozný.