surrealismus



Literatura / Výtvarné umění / Novověk
Umění, [sirealizmus,francouzština], moderní literární a umělecký směr, který začátkem 20. let 20. století vznikl ve Francii. Z Francie se myšlenky surrealismu přenesly i do dalších zemí, roku 1940 se středisko mezinárodního surrealismu přesunulo do USA (v roce 1942 byla v New Yorku mezinárodní výstava surrealismu). Název se objevil poprvé u G. Apollinaira, zakladatelem a teoretikem byl A. Breton (první manifest surrealismu 1924). Surrealismus odmítl rozumovou kontrolu tvůrčího procesu a vyznával tzv. psychický automatismus (dovolávaje se přitom psychoanalýzy), zachycující pohyb myšlenky, osvobozené od esoterických a etických záměrů. Základními prostředky se staly: automatický text, koláž a surrealistický objekt, uplatněný zvláště ve výtvarném umění. Program surrealismu usiloval spojit uvolňování emocionality s požadavkem revoluční přeměny světa, ztroskotával však na utopickém rázu svých koncepcí. Na začátku 30. let se vyhranily v surrealismu dvě tendence: veristická (opírající se o konkrétní představu snového nebo fantazijního charakteru) a absolutní (nadále uplatňující principy psychického automatismu). První surrealistický text vydal roku 1921 A. Breton spolu s P. Soupaultem (Magnetická pole). K surrealismu se jistou dobu hlásil i zakladatel dadaismu T. Tzara, dále P. Eluard, L. Aragon, E. Triolet, R. Desnos, malíři S. Dalí y Domenech, M. Ernst, Y. Tanguy, J. Miró, H. Arp, A. Masson a další. Roku 1925 byla v Paříži první výstava surrealismu, tamtéž byla o rok později otevřena Galerie Surrealiste. Prvky surrealismu v divadle se projevily zejména ve Francii. Ve filmu bylo používáno především symboliky věcí a scén před kamerou k vyjádření světa snů a podvědomých duševních procesů. V hudební tvorbě se surrealismus projevoval méně, například u E. Satieho, mladého P. Hindemitha. V Čechách byla surrealistická skupina založena 1934, navazovala na poetismus, jejím teoretikem byl K. Teige, v roce 1938 ji V. Nezval rozpustil. Výtvarný surrealismus reprezentovali J. Štyrský, Toyen, F. Muzika, dočasně V. Makovský. Na Slovensku se surrealismus vyvíjel samostatně v letech 1938 až 1942 pod názvem nadrealismus. V divadle se žádná z významných osobností se surrealismem zcela neztotožnila. Ve 30. letech 20. století vzniklo několik surrealistických dramat V. Nezvala (Zlověstný pták, Věštírna delfská), jejichž inscenátorem byl hlavně J. Honzl, který surrealistické prvky uplatnil i v Národním divadle (B. Martinů, opera Julieita). Surrealismus pronikal i do jiných pražských a brněnských výprav divadelních her (A. Wachsmann, F. Muzika, E. Milén).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 4. 9. 2018
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alain Resnais, Alejandro Jodorowsky, Alois Wachsmann, André Breton, Andrej Nemeš, Antonio Saura, Antonio Tápies, Arshile Gorky, Art Ensemble of Chicago, Arthur Adamov, avantgarda, české výtvarné umění, Dorothea Tanningová, Drago Ivaniševič, francouzské výtvarné umění, František Doležal, freudismus, Graham Sutherland, Grant Wood, Guillaume Apollinaire, Hans Arp, Hans Rudolf Giger, Henri Michaux, Imro Weiner-Král, Jacob Epstein, Jorge Luis Borges, Kamil Lhoták, Karel Duchek, Karel Teige, Konstanty Ildefons Galczyński, maďarské výtvarné umění, Man Ray, Marek Wlodarski, Max Ernst, Michal Jakabčic, modernismus, négritude, nová figurace, Octavio Paz, Orhan Veli Kanik, Oscar Domínguez, pábitel, Peter Schamoni, Pierre Unik, rakouské výtvarné umění, Raymond Queneau, René Char, René Magritte, Richard Foreman, Rufino Tamayo, Sándor Weöres, Skupina 42, Skupina surrealistů v ČSR, směr umělecký, španělské výtvarné umění, syrská arabská literatura, tašismus, telugská literatura, Tristan Tzara, Václav Tikal, Viera Žilinčanová, Viktor Brauner, Vítězslav Nezval, Wilfredo Lam, Witold Wojtkiewicz, Záboj Bohuslav Kuľhavý.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: