Vítězslav Nezval



Biografie / Poezie
*26.5.1900 (Biskoupky u Třebíče) – †6.4.1958 (Praha), český básník, dramatik, prozaik a překladatel (zvláště A. Rimbauda, překládal hlavně poezii francouzskou, ruskou, anglickou a německou). Ve 20. letech 20. století byl hlavním představitelem asociativní poezie poetismu. Ve svých sbírkách vyjádřil smyslově prožívané okouzlení proměnlivou skutečností (Pantomima, Menší růžová zahrada), velkolepost světa práce (Podivuhodný kouzelník, Edison). Ve 30. letech patřil k básnickým propagátorům surrealismu (Žena v množném čísle, Absolutní hrobař). Zároveň vznikaly sbírky, například Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, Praha s prsty deště, pro něž je charakteristická oslava rodného kraje, ale také neklid z odlidštěné společnosti a nebezpečí fašismu. Nezvalův vztah ke komunismu a k Sovětskému svazu vedly roku 1938 k jeho rozchodu se surrealismem. Jeho poezie vyjadřovala pocity v období podepsání mnichovské dohody a nacistické okupace (Matka Naděje, Pět minut za městem, Historický obraz). Po roce 1945 se Vítězslav Nezval neubránil ideologickým tendenčním projevům v poezii (Veliký orloj, Stalin, Zpěv míru, Z domoviny, Chrpy a města), ozývá se tu také varování před nebezpečím atomové války (drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou). Nezval je rovněž autorem vzpomínek Z mého života, divadelních her (Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Manon Lescaut), prozaických prací (Jak vejce vejci, Monaco, Dolce far niente, Pražský chodec, Neviditelná Moskva) či filmových scénářů (Eroticon). Své dílo a moderní umění vůbec komentuje v práci Moderní básnické směry.

Datum vytvoření: 21. 5. 2001
Datum aktualizace: 2. 4. 2008
Autor: -KH-

Odkazující hesla: Antoine-François Prévost d'Exiles, avantgarda, balada, Blanka Bohdanová, Bohumil Švarc, carmina figurata, česká literatura, české divadlo, Devětsil, Dora Petrova Gabeová, Eduard Kohout, epanastrofa, František Bidlo, Gustav Machatý, ideogram, Imants Auzinš, jamb, Jan Přeučil, Jana Preissová, Jarmila Horáková, Jean Arthur Rimbaud, Jiří Frejka, Josef Hajdučík, Josef Palivec, kalambúr, Karel Svolinský, Karel Teissig, Kazimierz Andrzej Jaworski, Klára Dubovicová, Kuba, lyrické drama, Marie Burešová, Martin Růžek, metonymie, Milan Pásek, Nina Divíšková, Osvobozené divadlo, Petr Kostka, poetismus, Praha, rondó, Skupina surrealistů v ČSR, sonet, surrealismus, Vátjo Draganov Rakovski, Vítězslav Vejražka, Zdeněk Podlipný.