syrská arabská literatura



Zrodila se v 8. století a rozvíjela se v kontextu s ostatní arabskou literaturou a souběžně s literaturou psanou syrsky, do roku 1926 má společné dějiny s literaturou libanonskou. Mezi nejvýznamnější autory středověké syrské arabské literatury patří Abú Tammán (asi 796-846), al-Mutanabí, Abú Firás al Hamdání a filozof alMa'arrí. Za politického a hospodářského úpadku od 13. století literatura stagnovala, autoři napodobovali klasické vzory. Odpor proti osmanské nadvládě a vliv evropské kultury podnítily v 1. polovině 19. století vznik obrozeneckého hnutí. Moderní syrská arabská literatura se začala rozvíjet v Sýrii a Libanonu dík starým tradicím, stykům s Evropou, působením zahraničních misijních škol a kulturních zařízení, odkud vycházeli syrští vzdělanci, sdružující se v naučných kulturních společnostech, kde se snažili o obrození arabské kutlury a jazyka a o poznání evropské kultury. Hlavní představitelé byli například Násif al-Jázidží (1800-1871), Butrus al-Bustání (1819-1883), filolog a publicista, vydavatel první arabské encyklopedie. Vývoj moderní literatury byl až do 1. světové války brzděn osmanskou okupací, proti níž vystupovali vzdělanci (Abdarrahmán al-Kavákibí, 1854-1902), kteří se po svržení cizí nadvlády zapojili do budování národních vědeckých institucí (akademie, univerzita – Muhammad Kurd Alí). Na starých základech se opět rozvíjela poezie, próza se snažila zpracováváním historických látek podpořit růst národního uvědomění (Ma'rúf Arna'út, 1892-1948), v oblibě byly i romance a romantické novely. Hlavního úspěchu dosáhla próza až v krátké povídce od 40. let (Abdassalám al-Udžailí, *1918). Realistická metoda se později obohacovala o vnitřní monolog a líčení vnitřního života hrdinů a o tematiku sociální. Nejúspěšnější byli Šaukí Baghdádí a Sa'íd Hauráníja (*1929). První realistické romány se sociální problematikou psal Hanná Míná (*1922). Pod vlivem evropských literatur pronikal symbolismus, surrealismus a existencialismus (tzv. analytická literatura). Tradiční poezie se připojila k obrozeneckým snahám (M. Kurd Alí, Chalíl bek Mardam). Romantický směr rozvinul Umar Abú Ríšá (*1910), volný verš prosazoval Sulajmán al-Isá a k jeho rozšíření přispěli syrští básníci, zvláště Nizár Kabbání (*1923), v jehož díle se spojuje formální novátorství s odporem proti přežitkům v ženské otázce. Syrského původu je i přední arabský básník Adonis (Alí Ahmad Sa'íd, *1930), spojující filozofickou reflexi s naukami islámu a starými mýty. Od konce 19. století se rozvíjela dramatická tvorba, zpočátku ve spojení s hudbou a veršem (Abú Chalíl al-Kabbání, 1833-1906), mezi světovými válkami se uplatnily vlivy egyptského divadla a rozvíjela se komedie, historické a romantické drama. V 60. letech se k romantickým tendencím připojily další umělecké směry, například realismus, symbolismus, psychologismus a existencialismus. V dramatické tvorbě se uplatňují prozaici i básníci. V součané době významné místo zaujala pokroková literatura, bojující proti izraelské agresi.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: arabská literatura.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: