poezie

[Francouzština, řečtina], jeden ze tří základních typů literatury (vedle prózy a dramatu). Základním znakem poezie je veršovaná vázaná řeč. Od nejstarších dob byla poezie považována za literaturu umění v pravém smyslu slova, uplatňovala se tedy ve všech základních literárních druzích: v epice, lyrice i dramatu. Od období romantismu se poezie stávala postupně uměleckou formou lyrických a lyrickoepiokých žánrů (epos, óda, elegie), v současné době využívá poezie starší i nové básnické žánry, formy a strofické útvary. Proti próze má poezie výhodu v tom, že může bezprostředně reagovat na aktuální problémy. Verš může vyjádřit co nejkomplexněji subjektivní básníkův vztah k zobrazované skutečnosti, celý jeho vnitřní citový i intelektuální život, jeho duševní stavy. V dějinách literatury je poezie členěna podle různých hledisek, například podle obsahu (poezie arkadická, anakreontská, galantní), tvůrců a literatur (trubadúrská, antická, renesanční), směrů a škol (romantická, klasicistická, parnasistická, surrealistická): V antice byla poezie původně spjata se zpěvem (dokladem může být latinský výraz carmen shodný pro báseň i píseň); v přeneseném smyslu se jako poezie označují estetické hodnoty nějakého životního jevu, které odkrývá umělecké dílo (poezie práce, lásky, boje).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 3. 2003
Autor: -red-

Odkazující hesla: italský balet, syrská arabská literatura.

Reklama: