maďarské výtvarné umění



V 10. století bylo těžištěm vývoje zejména umělecké řemeslo, v románském období se centry umělecké produkce staly stavební hutě v Pětikostelí a v Ostřihomi (12.-13. století), v architektuře vyniká skupina bazilik (Ják, Lébény) a stavby cisterciáckých klášterů, v gotice se projevují vztahy k severofrancouzskému, rakouskému a českému umění, jako samostatná oblast se vyvíjelo Sedmihradsko, malířství reprezentují zejména křídlové oltáře z 15.-16.století. Za Matyáše Korvína se Uhry staly střediskem renesančního umění úzce spjatého s italskou tvorbou, koncem 15. a začátkem 16. století byly vybudovány paláce v Budíně a Visegrádu, turecká okupace v 16.-17. století zničila většinu památek na území dnešního Maďarska, barokní malířství se rozvíjelo převážně v cizině, vrcholem je dvorní portrétista Adám Mányoky. V 19. století dal František I. postavit v Budapešti významné veřejné budovy, ovlivněné vídeňskou architekturou (parlament, nová radnice, opera). O nový maďarský sloh usiloval Ö. Lechner (Uměleckoprůmyslové muzeum). Rozvoj novodobého maďarského výtvarného umění je spjat především s romantickou generací, působící v národně osvobozeneckém boji v 1. polovině 19. století. Sochařství usilovalo o výraznost a monumentalitu (A. Strobl, *1856 – †1926, J. Fadrusz, *1838 – †1903), později se projevil vliv A. Rodina a C. Meuniera. Zakladatel moderního medailérství byl F. Medgyessy (*1881 – †1958). V malířské tvorbě vycházela z umění M. Munkácse realistická škola v Nágybanyi (K. Ferenczy), zpracovávající též podněty impresionismu, charakteristický byl lyrismus a smysl pro světelné efekty (P. Szinyei Merse *1846 – †1920). Na začátku 20. století prolínaly do maďarského výtvarného umění vlivy moderních uměleckých směrů – secese, fauvismu, kubismu a expresionismu (skupina Osmi, tzv. aktivisté). Po období Maďarské republiky rad řada umělců emigrovala (Rusko, Německo – Bauhaus). V meziválečném období se maďarské výtvarné umění orientovalo na domácí tradici, rozvíjelo expresionismus (hlavně G. Derkovits), navazovalo na konstruktivismus a surrealismus (szentendreské malířství, L. Vajda, L. Kassák). Po druhé světové válce se rozvíjí architektura a urbanismus monumentální sochařství (P. Varga, *1923, pomník V. I. Lenina, Moháč), malířství, mozaika a gobelíny (E. Domanovszky, *1907, N. Frenczy, *1890 – †1957), výrazně se uplatňuje grafika (plakát, ilustrace), keramika a prvky tradičního lidového umění.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 3. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: