psychologie náboženství

Jedna z oblastí religiologie; psychologický směr založený na pokusech o vysvětlení náboženských jevů a kategorií prostřednictvím dílčích psychologických teorií a koncepcí. Formovala se koncem 19. a začátkem 20. století na základě prací W. Wundta, T. Ribota, W. Jamese aj. V psychologii náboženství se vyčlenil tzv. světský a konfesionální směr, které jsou ideově spjaté. Filozofickou bázi světské psychologie náboženství tvoří idealistická pozice pozitivismu, pragmatismu, fenomenologie ap.; konfesionální (křesfanská) psychologie náboženství vychází z teologie katolicismu, protestantismu a pravoslaví a s apologetickými záměry často využívá idealistické filozofie v interpretačním kontextu určitého psychologického směru (behaviorismu, gestaltismu, freudismu). Praktickou úlohou konfesionální psychologie náboženství je nalézt efektivní prostředky výkladu, výchovy a upevnění religiozity

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Reklama: