nukleové kyseliny



Přirozené informační makromolekuly, v jejichž dlouhých polynukleotidových řetězcích (s molekulární hmotností 104-1012) se nepravidelně střídají čtyři základní stavební kameny – deoxynukleotidy (DNA) nebo ribonukleotidy (RNA). Nukleové kyseliny tvoří základní genetický materiál buňky, jsou součástí chromozómů buněčného jádra (zejména DNA, jen v částicích některých bakteriofágů a virů RNA), buněčných částic s mimojadernou dědičností (DNA mitochondrií, plastidů, plasmidů) a s proteosyntetickou aktivitou (RNA v polyribozómech). Nukleové kyseliny zajišťují svou strukturou a funkcí přesné uchovávání genetické informace, uložené v genech (genotyp), její projev v životních funkcích (fenotyp) a přenos z generace na generaci (zachování druhu). Podléhají při tom replikaci (DNA, RNA), zajišťující kvantitativní a kvalitativní předání informace dceřiné buňce, a reparaci (DNA), rozhodující o proměnlivosti organismu při mutagenezi. Na DNA (jako matrici) se syntetizují všechny nezbytné buněčné RNA – strukturně i funkčně rozdílné mRNA, rRNA a tRNA, které se uplatňují při jednotlivých stupních tvorby peptidického řetězce bílkovin (translace genetické informace).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 4. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: aminoskupina, báze heterocyklické, čtení genetického kódu, endonukleasy, estery, exonukleasy, hybridizace nukleových kyselin, komplementarita bází, molekulární hybridizace, nukleotidy, papírová elektroforéza, puriny, pyrimidiny, tuberkulín, xanthin.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: