Johann Sebastian Bach



Biografie / Skladatelé
*21.3.1685 – †28.7.1750, německý skladatel a varhaník, jeden z nejvýznamnějších světových hudebníků. Působil zvláště ve Výmaru (1708-1717), v Köthenu (1717-1723) a od roku 1723 jako kantor při městském kostele sv. Tomáše v Lipsku. Ke konci života onemocněl šedým zákalem, v roce 1749 oslepl. Bach byl vrcholným představitelem barokní hudby, největším mistrem kontrapunktu a fugy. Představuje syntetický tvůrčí typ, který ve své tvorbě spojoval tradici německého protestantského chorálu, německé varhanní tvorby a nizozemské polyfonie s italskou vokální melodikou, slohem italského concerta a virtuozitou francouzských clavecinistů. Bach byl za svého života uznáván pro své varhanní improvizace a kontrapunktické mistrovství, ale jeho skutečná umělecká velikost nebyla chápána. Za jeho života vyšla tiskem nepatrná část díla, po jeho smrti skladby upadaly v zapomenutí. Širšího uznání se dostalo Bachově hudbě až v první čtvrtině 19. století. Od úspěšného provedení Matoušových pašijí (upravených) roku 1829 v Berlíně F. Mendelssohnem-Bartholdym začalo být Bachovo dílo stále více hráno, vydáváno a studováno. Bachovo dílo není dochováno v úplnosti, přesto i to, které se nám zachovalo, je neobyčejně rozsáhlé, katalog jeho skladeb vydal W. Schmieder. Největší část Bachovy tvorby tvoří chrámové kantáty (dochováno asi dvě stě), k chrámovým skladbám patří dále Matoušovy pašije, Janovy pašije, Vánoční oratorium a Mše h moll. Ze světských kantát jsou nejpopulárnější kantáty Kávová, Selská a Lovecká. Bach napsal velké množství varhanních skladeb (preludia, toccaty, fugy, fantazie, zpracování protestantských chorálů ve formě chorálních předeher a variací), pro klavír (původně pro cembalo) dvoudílný cyklus preludií a fug ve všech tóninách Dobře temperovaný klavír, tři cykly kontrapunkticky stylizovaných tanečních suit (Anglické suity, Francouzské suity, Partity) a Goldbergské variace, dále sonáty a partity pro sólové housle a sonáty pro sólové violoncello, komorní skladby. Z orchestrální tvorby šest Braniborských koncertů, jež představují vrcholný typ concerta grossa, koncerty pro sólové nástroje (housle, cembalo, flétnu) s doprovodem orchestru, čtyři orchestrální suity. Maximum svého kontrapunktického umění uložil Bach do souborů Hudební obětina (na téma Fridricha II.) a Umění fugy. Bach měl z prvního manželství sedm, z druhého třináct dětí, z jeho synů jako skladatelé vynikli Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph a Johann Christian.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 4. 2016
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexandr Fjodorovič Gedike, Alfredo Casella, Arcangelo Corelli, árie, Ars rediviva, Bronistav Huberman, BWV, Carl Philipp Emanuel Bach, collegium musicum, concerto grosso, Daniel Barenboim, Dietrich Buxtehude, Dinu Lipatti, Eisenach, Erdmann Neumeister, Eugen d'Albert, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Ferruccio Dante Michelangiolo Busoni, Franz Konwitschny, fuga, Georg Friedrich Händel, Hans Georg Nägeli, Henryk Szeryng, hudba, Jakob Stainer, Jan Dismas Zelenka, Jan Švankmajer, Jaroslav Kocian, Johann Christian Bach, Johann Christoph Friedrich Bach, Johann Kuhnau, Johann Nikolaus Forkel, Johann Pachelbel, Joseph Joachim, kantáta, Karel Hoffmann, kontrapunkt, Leopold Stokowski, Lipsko, Marián Lapšanský, Max Schneider, Milan Šlechta, moteto, Mše h moll, německá hudba, oratorium, Pablo Casals, preludium, Sergej Vasiljevič Rachmaninov, suita, Svjatoslav Teofilovič Richter, Václav Smetáček, Váša Příhoda, Wilhelm Friedemann Bach, Wilhelm Kempff, Willem Mengelberg, Zuzana Růžičková.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: