hudba

Druh umění, odlišující se od ostatních a) materiálem, tj. seskupeními uměle vytvořených zvuků, převážně tzv. tónů (o určité výšce, síle, délce a barvě neboli témbru), b) průběhem v reálném čase a c) obsahem, jehož jádrem jsou vnitřní psychické stavy a reakce člověka na vnější realitu. Podle zvukového materiálu se rozlišuje hudba vokální (pro lidské hlasy) a instrumentální (nástrojová), která se dále dělí na symfonickou, komorní, pro sólové nástroje, popřípadě dechovou a podobně. Podle funkce rozlišujeme hudbu poslechovou (absolutní a programní), dramatickou a užitou, to jest taneční, pochodovou, obřadní a kultovní (liturgickou, církevní). Podle původu je hudba lidová a umělá. Historicky se hudební projevy dělí podle období a slohů, současná historiografie však poukazuje na nepřesnost těchto charakteristik, slučujících do jednoho slohu nebo epochy často osobnosti příliš rozdílné (renesance: G. P. da Palestrina, O. Lasso, baroko: C. Monteverdi, A. Corelli, A. Vivaldi, J. S. Bach, G. F. Händel, klasicismus: J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven, romantismus: F. Schubert, C. M. Weber, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, F. Chopin, novoromantismus: H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner, J. Brahms, B. Smetana, A. Dvořák, P. I. Čajkovskij, impresionismus: C. Debussy, M. Ravel, V. Novák, J. Suk, expresionismus: A. Schönberg, A. Berg, A. Webern), a hledá proto přesnější charakteristiky i historické zařazení podle společenských a kulturních podmínek. Podle nejnovějších teorií vznikla hudba snad ze zvukových komunikativních signálů paralelně s řečí. V těsném zapojení do života lidské společnosti se vyvinula ve složitý sdělovací a vyjadřovací systém, využívající vztahů zvukového materiálu v časových (rytmických) relacích. Vedle rytmu jsou základními složkami hudby melodie (v jednohlasu – homofonie, vícehlasu – polyfonie) a harmonie. Mimoevropské kultury rozvinuly zvláště jemné odstíny melodické, rytmické a témbrové. Těchto vlastností se zmocňuje i současná hudba evropská a hledá další vyjadřovací možnosti (hudba dodekafonická, seriální, elektronická, konkrétní).