Druh umění, odlišující se od ostatních a) materiálem, tj. seskupeními uměle vytvořených zvuků, převážně tzv. tónů (o určité výšce, síle, délce a barvě neboli témbru), b) průběhem v reálném čase a c) obsahem, jehož jádrem jsou vnitřní psychické stavy a reakce člověka na vnější realitu. Podle zvukového materiálu se rozlišuje hudba vokální (pro lidské hlasy) a instrumentální (nástrojová), která se dále dělí na symfonickou, komorní, pro sólové nástroje, popřípadě dechovou a podobně. Podle funkce rozlišujeme hudbu poslechovou (absolutní a programní), dramatickou a užitou, to jest taneční, pochodovou, obřadní a kultovní (liturgickou, církevní). Podle původu je hudba lidová a umělá. Historicky se hudební projevy dělí podle období a slohů, současná historiografie však poukazuje na nepřesnost těchto charakteristik, slučujících do jednoho slohu nebo epochy často osobnosti příliš rozdílné (renesance:
G. P. da Palestrina,
O. Lasso,
baroko:
C. Monteverdi,
A. Corelli,
A. Vivaldi,
J. S. Bach,
G. F. Händel,
klasicismus:
J. Haydn,
W. A. Mozart,
L. van Beethoven,
romantismus:
F. Schubert,
C. M. Weber,
F. Mendelssohn-Bartholdy,
R. Schumann,
F. Chopin, novoromantismus:
H. Berlioz,
F. Liszt,
R. Wagner,
J. Brahms,
B. Smetana,
A. Dvořák,
P. I. Čajkovskij,
impresionismus:
C. Debussy,
M. Ravel,
V. Novák,
J. Suk,
expresionismus:
A. Schönberg,
A. Berg,
A. Webern), a hledá proto přesnější charakteristiky i historické zařazení podle společenských a kulturních podmínek. Podle nejnovějších teorií vznikla hudba snad ze zvukových komunikativních signálů paralelně s řečí. V těsném zapojení do života lidské společnosti se vyvinula ve složitý sdělovací a vyjadřovací systém, využívající vztahů zvukového materiálu v časových (rytmických) relacích. Vedle rytmu jsou základními složkami hudby melodie (v jednohlasu –
homofonie, vícehlasu –
polyfonie) a harmonie. Mimoevropské kultury rozvinuly zvláště jemné odstíny melodické, rytmické a témbrové. Těchto vlastností se zmocňuje i současná hudba evropská a hledá další vyjadřovací možnosti (hudba
dodekafonická,
seriální,
elektronická,
konkrétní).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
28. 4. 2006
Autor: -red-