klasicismus



Hudba
Období vývoje hudby asi v letech 1770-1830, které se vyznačuje konečnou krystalizací polyfonně prohloubeného homofonního instrumentálního slohu, stabilizací sonátové formy a třívětého až čtyřvětého sonátového cyklu (symfonie, sonáta, koncert, kvartet). K dalšímu rozvoji došlo v oblasti operní tvorby. Klasicismus kladl důraz na přehlednou stavbu hudební skladby, převážně diatonickou harmonii a pravidelnou rytmiku. Převládla melodika písňového charakteru a periodického založení (při jejím formování byl významným činitelem tanec). Hlavní představitelé: J. Haydn, C. Ph. E. Bach, Ch. W. Gluck, W. A. Mozart, L. van Beethoven. Hudebnímu klasicismu předcházelo důležité stadium předklasicismu (zhruba 1730-1770) a raného klasicismu. Nejvýznamnějšími předchůdci klasicismu byly školy mannheimská (J. V. Stamic, F. X. Richter a další) a severoněmecká (bratři Graunové, J. J. Quantz, bratři Bendové, C. Ph. E. Bach), v Itálii zvláště G. B. Sammartini, J. Mysliveček, G. B. Pergolesi (vznik komické opery), ve Vídni M. G. Monn, G. Ch. Wagenseil, F. Tůma. V období pozdního klasicismu (v letech 1800-1830) se současně rozvíjel i raný romantismus, jehož prvky nacházíme již u některých skladatelů klasicismu (L. van Beethoven, u nás J. K. Vaňhal, L. Koželuh).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 29. 12. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Carl Philipp Emanuel Bach, concerto grosso, galantní sloh, hudba, Joseph Haydn, Ludwig van Beethoven, Pjotr Iljič Čajkovskij, Robert Casadesus, Wilhelm Kempff, zámecké kapely.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: