Svjatoslav Richter

[Richtěr], *20.3.1915 (Žitomir) – †1.8.1997 (Moskva), celým jménem Svjatoslav Teofilovič Richter, ukrajinský klavírista, jeden z nejvýznamnějších, nejslavnějších a nejrespektovanějších pianistů dvacátého století. Narozen v Žitomiru, jeho otec německého původu byl uznávaným klavíristou a učitelem, matka amatérská hudebnice. Svjatoslav začal svou kariéru pianisty neobvykle pozdě. Zpočátku dostával občasné lekce hry na klavír od svého otce. Poté se rodina odstěhovala do Oděsy a Svjatoslav zde vstoupil na konzervatoř s cílem stát se dirigentem. Od patnácti let působil jako dirigent v oděské opeře a baletu. Teprve v osmnácti letech se začal coby samouk vážně zabývat studiem hry na klavír a roku 1934 uskutečnil v Oděse svůj první recitál. Jeho mimořádný talent vzbudil velkou pozornost. V roce 1937 se stal studentem Heinricha Neuhause na konzervatoři v Moskvě a oficiálně debutoval roku 1942. O dva roky později dokončil studium a naplno odstartoval svou pianistickou kariéru. V roce 1945 zvítězil v Celosvazové soutěži a roku 1949 získal Stalinovu cenu. Následovala rozsáhlá turné v SSSR, Číně a východní Evropě. Sovětský svaz jej zahrnoval všemi možnými poctami. Celosvětovou proslulost si Richter získal v roce 1960 sérií famózních koncertů v americké Carnegie Hall, kterými uchvátil publikum i kritiku. Od této události vystupoval i na západě v největších světových hudebních centrech. Vytvořil též značný počet nahrávek, z nichž mnohé se řadí mezi milníky v pianistické historii. Zdravotní problémy ho v sedmdesátých a osmdesátých letech donutily často rušit plánovaná vystoupení a celkově omezit uměleckou aktivitu, což ovšem nijak nepoškodilo jeho pověst jednoho z nejlepších klavíristů na světě. Richterovu hru lze charakterizovat sloučením bravurní techniky s titánskou energií a silou výrazu. Jeho cílem bylo dokonale pochopit a přesvědčivě interpretovat skladbu jako celek, nezaměřoval se tedy na detaily jako například Horowitz či Benedetti Michelangeli. Měl ke každému dílu individuální přístup, nebál se experimentování a originálního podání. Jeho encyklopedický repertoár patří k nejširším v historii. Richter byl schopen skvěle interpretovat díla dlouhé řady skladatelů Bachem počínaje a autory dvacátého století konče. Nejvíce však vynikl ve skladbách ruských komponistů, především Musorgského, Čajkovského, Skrjabina, Rachmaninova a Prokofjeva, dále v dílech Beethovena, Schuberta, Schumanna a Debussyho.