Vladimir Horowitz



[Horovic], *1.10.1903 (Berdyšev, Rusko) – †5.11.1989, americký klavírista ukrajinského původu. Jeden z nejlepších a nejslavnějších pianistů všech dob, mnohými považován za největšího klavírního génia 20. století. Býval též nazýván "Lisztem naší doby" či "tornádo ze stepí". Narodil se v Kyjevě, jeho otec byl inženýrem a matka hudebnice, od níž získal první lekce klavíru ve věku pěti let. V patnácti letech vstoupil na konzervatoř ve svém rodném městě a studoval zde u Felixe Blumenfelda, žáka A. G. Rubinštejna. Za dva roky ji s vynikajicími výsledky absolvoval a začal koncertovat. Jeho debut v sousedním Charkově byl nadšeně přijat. Po dalších koncertech v Kyjevě se vydal do Moskvy a Leningradu. Takto začala jedna z nejokázalejších uměleckých kariér ve 20. století. V sezóně 1924-1925, ve věku 21 let, uspořádal zhruba 70 koncertů. Roku 1925 emigroval ze SSSR do Německa a koncertoval nejprve v Berlíně a Hamburgu, posléze ve Francii a Anglii. V roce 1928 přišel jeho debut v americké Carnegie Hall, kde hrál Čajkovského první klavírní koncert s Newyorskou filharmonií. V USA se také setkal se svým idolem, S. Rachmaninovem a oba se stali velmi dobrými přáteli. Od roku 1933 začal Horowitz aktivně spolupracovat s A. Toscaninim a posléze se oženil s jeho dcerou Wandou. Přestože dosáhl ohromného věhlasu a silné reputace, nevyhnulo se tomuto poněkud náladovému, arogantnímu a egoistickému umělci několik krizí. Byl nervově labilní, trpěl silnými stresy z živých vystoupení, což ho donutilo vícekrát přerušit koncertní kariéru. Poprvé se tak stalo v letech 1936-1938. V roce 1940 se usadil v New Yorku a roku 1942 získal americké občanství. Jeho sláva stále rapidně rostla. V letech 1945-1948 byl jeho žákem Byron Janis. Roku 1953 se Horowitz opět stáhl z koncertních pódií, avšak pokračoval v nahrávání a věnoval se i několika výzkumným projektům, mimo jiné analýze hudby M. Clementiho. Svůj návrat na jeviště uskutečnil v roce 1965 dnes již legendárním recitálem v Carnegie Hall. Jednalo se o první z nové řady triumfálních vystoupení v různých městech Spojených států. V 80. letech podnikl turné po Evropě a Japonsku. Jeho historický návrat do Ruska se datuje do roku 1986, kdy zde uspořádal dva vynikající koncerty. Neúnavně pokračoval v nahrávání a koncertovaní až do konce svého života. Pozoruhodný styl jeho hry je v hudebních dějinách zcela ojedinělý, originální a vysoce individuální. Jeho nahrávky patří k nejstudovanějším zvukovým záznamům v historii. Horowitz disponoval unikátní monstrózní technikou, nezaměnitelným mocným úhozem, explozivním temperamentem, schopností dokonale zpestřovat hru širokou paletou barev tónu a všemi možnými rytmickými a dynamickými efekty. Produkoval každou skladbu s vysokou inteligencí, nevšední kreativitou a hlubokým vhledem. Svůj repertoár zaměřil především na technicky náročné skladby Rachmaninova, Liszta a Skrjabina, dále kupříkladu na díla Chopina, Schumanna či Scarlattiho. Celá generace pianistů se pokoušela jeho geniální metodu hry napodobit, ovšem bez úspěchu.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 14. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Artur Rubinstein, Byron Janis, Jozef Kazimierz Hofmann, Svjatoslav Teofilovič Richter.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: