oratorium



[Latina], hudba, rozsáhlé vokálně-instrumentální dílo pro sóla, sbor a orchestr na epický nebo dramatický text (duchovní nebo světský). Vzniklo souběžně s operou na přelomu 16. a 17. století. Na rozdíl od opery je jeho specifickým rysem převaha vyprávění a lyrické meditace nad dramatickým dějem a absence scénické akce. Od kantáty se liší zvláště větším rozměrem a větší epičností. V 17. století se v Itálii paralelně rozvíjely dva typy oratoria: oratorio volgare (lidové oratorium) na italský text a oratorio latino (latinské oratorium) na biblický námět a latinský text. Významná oratorní díla napsali například E. de Cavalieri, G. Carissimi, H. Schütz, M. A. Charpentier, A. Caldara, G. F. Händel, J. S. Bach, J. Haydn, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, H. Berlioz, F. Liszt, A. Honegger, I. F. Stravinskij, S. S. Prokofjev, D. D. Šostakovič, z českých autorů A. Dvořák, B. Martinů.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 5. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Anton Grigorjevič Rubinštejn, Antonio Caldara, árie, Brigita Šulcová, Charles François Gounod, Charles Hubert Parry, Emilio de Cavalieri, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Francesco Bartolomeo Conti, Georg Friedrich Händel, Georg Philipp Telemann, Giacomo Carissimi, Gunther Jakob, Hector Berlioz, Heinrich Schütz, italská hudba, Jiří Ignác Linek, Johann Christoph Friedrich Bach, Joseph Haydn, kantáta, Karl Ditters von Dittersdorf, laudes, Leopold Mozart, Louis Spohr, Mario Castelnuovo-Tedesco, německá hudba, ouvertura, recitativ, ruská hudba, vokální hudba.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: