antika



[Latina], období starověkého Řecka a Říma. Termín původně označoval řecké a římské umělecké památky, které byly chápány jako klasický vzor. Pro antický starověk je typická městská civilizace a jednotná kultura založení. Předchůdcem antické civilizace byla krétsko-mykénská kultura. Po jejím úpadku ve 12. až 9. století př.n.l. nastal rozmach řeckých městských států, jejichž moc vyvrcholila v klasickém období 5. století př.n.l. Od 2. poloviny 4. století př.n.l. začalo období helénismu, kdy se na antické civilizaci podílel celý Přední východ. Římané obohatili antickou kulturu například o větší využití techniky a o důslednější právní normy a rozšířili ji v západní Evropě. Ve 3. až 5. století n.l. nastal rozklad antické civilizace (úpadek měst, kolonád) a kultury (nástup křesťanství). Z dědictví antiky čerpaly Byzance, západní Evropa a arabská říše. Ideovým návratem k antice byla renesance.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 17. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Bulhaři, castrum, cínařství, feudalismus, Hádes, halštatské období, humanismus, Karl Löwith, materialismus, medaile, millefiori, mytologie, ódeion, osobnost, pěchota, pentera, Petrus Paulus Rubens, předrománské výtvarné umění, sedm svobodných umění, šlechta, syrská literatura starověká, umění, vlys, zátiší, zprostředkování.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: