Leoš Janáček



*3.7.1854 (Hukvaldy) – †12.8.1928 (Moravská Ostrava), český skladatel a folklorista. V letech 1919-1925 profesor brněnské konzervatoře, dr.h.c. univerzity v Brně (1925). Čelný představitel moderní hudby. Vytvořil vlastní hudební dramatickou koncepci, jejímž východiskem je slovo, jeho dramatický spád, emocionální psychologický podtext a intonační charakteristika. Vyšel z tvůrčího využití tzv. nápěvků mluvy (nápěvková teorie, směřující k intonačnímu studiu živého jazykového projevu, vyslechnutého a zaznamenaného v bezprostředních životních okolnostech). Pro Janáčkův hudební sloh je dále charakteristické neromantické využití folklóru, zvláště východomoravské písně, ekonomický až zkratkovitý způsob hudebního vyjadřování, příbuznost s estetickými principy M. P. Musorgského. Svým hudebním jazykem patřil Janáček mezi první skladatele narušující tradiční tonální dur-mollový systém. Těžiště jeho díla je v operách (Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu). Autor kantát (Amárus, Na Soláni Čarták, Věčné evangelium, Glagolská mše), sborů (mužské Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, 70000, Potulný šílenec), symfonických děl (Lašské tance, rapsódie Taras Bulba, symfonická báseň Balada blanická, balada Šumařovo dítě, Symfonietta), komorně vokálních skladeb (Zápisník zmizelého, Říkadla), komorní tvorby (smyčcové kvartety: 1. z podnětu Kreutzerovy sonáty, 2. Listy důvěrné, sonáta pro housle a klavír, Mládí pro dechové sexteto), klavírních skladeb (sonáta 1. X. 1905, dochovaly se pouze věty Předtucha a Smrt, cykly Po zarostlém chodníčku a V mlhách, Concertino pro klavír a komorní soubor, Capriccio pro klavír levou rukou a komorní soubor), baletu Rákos Rákoczy a jiných děl. Sbíral a upravoval lidové písně (Moravská lidová poezie v písních, Ukvalská lidová poezie v písních, Ukvalské písně). Vydal i teoretické spisy (O skladbě souzvuků a jejich spojův, Úplná nauka o harmonii).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 26. 7. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alba Sehnalová, Amálie Kadlčíková, Anna Kasalová, Antonín Moravec, Beno Blachut, Bohumil Gregor, Břetislav Bakala, Bronislav Chorovič, česká hudba, Charles Mackerras, Cyril Metoděj Hrazdira, Dalibor Jedlička, Daniela Šounová-Brouková, Erich Kleiber, etnomuzikologie, Eva Zikmundová, František Bartoš, František Drtikol, František Jílek, František Navrátil, František Neumann, Gabriela Beňačková-Čápová, Gerhardt Auer, Gustav Schmoranz, Hanuš Thein, Helena Bartošová-Schützová, Hugo Haas, Hynek Bím, Inge Švandová-Koutecká, Ivo Žídek, Jan Heřman, Jan Racek, Jana Hlaváčová, Janáčkovo divadlo, Janáčkovo kvarteto, Jarmila Pechová, Jaroslav Krombholc, Jaroslav Stříška, Jaroslav Vogel, Jindřich Jindrák, Jiří Adamíra, Jiří Zahradníček, Josef Adolf Šálek, Josef Kejř, Josef Páleníček, Josef Svoboda, Josef Veselka, Karel Berman, Karel Dudič, Karel Hruška, Karel Nedbal, Karel Svolinský, Leopolda Hanusová, Libuše Domanínská, Libuše Hynková, Lubomír Procházka, Luboš Ogoun, Ludmila Červenková, Ludvík Kundera, Margita Abrahámová, Maria Jeritza, Marie Podvalová, Marie Žaludová, Marta Krásová, Max Brod, Míla Ledererová, Milada Musilová, Milan Škampa, Miloš Ditrich, Miloš Štědroň, Miloš Wasserbauer, Mirko Štork, Miroslav Švejda, modalita, nápěvková teorie, Oldřich Šimáček, Oskar Linhart, Ota Horáková, Otakar Hollmann, Otto Klemperer, Pavel Vondruška, Raoul Schránil, Rudolf Firkušný, Rudolf Karhánek, Rudolf Těsnohlídek, Rudolf Walter, Soňa Červená, Stanislava Součková, starodávný, Štefan Hoza, Štefánia Hulmanová, Štěpánka Jelínková, Štěpánka Štěpánová, symfonická báseň, Theodor Schütz, Universal Edition, Václav Nosek, Václav Zítek, Vilém Přibyl, Vladimír Helfert, Walter Felsenstein, Zdeněk Blažek, Zdeněk Jílek, Zdenka Kareninová.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: