Soňa Červená



Biografie / Herci a herečky / Zpěváci a zpěvačky / Opera

*9.9.1925 (Praha), významná česká operní pěvkyně (mezzosoprán a alt) a činoherní, muzikálová a filmová herečka. Dcera J. Červeného. Po gymnáziu se začala učit zpěvu u profesorky Fassatiové (1945–1950). Po absolvování konzervatoře se soukromě vzdělávala ve zpěvu u Roberta Rosnera a v herectví u Lydie Wegenerové-Salmonové. První její rolí na jevišti byla Háta ve Smetanově Prodané nevěstě, provedené ve Volyni A. Klímou v květnu 1947. Ve stejném roce debutovala také coby herečka ve filmu Poslední mohykán V. Slavínského, kde se objevila po boku J. Marvana. V roli Káči hrála s J. Werichem, jako vodníkem Čochtanem, ve slavném Divotvorném hrnci. Jejím prvním operním angažmá byla Janáčkova opera v Brně (1952-1958), poté Státní opera v Berlíně, kde byla po dvou letech za vynikající výkony v operách Monteverdiových, Händelových a Gluckových vyznamenána titulem Komorní pěvkyně. V lednu 1962 emigrovala přes západní Berlín. V zahraničí získala ocenění za role v operách Bizeta, Richarda Strausse, Verdiho a Wagnera. Působila jako sólistka operních domů ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Bruselu, Lisabonu a na všech velkých německých operních scénách. Byla žádaným hostem předních evropských a amerických scén a mezinárodních festivalů (Bayreuth, Salcburk, Glyndebourne, Edinburgh atd). San Francisco Opera byla jejím působištěm po 11 sezon. Vystupovala s dirigenty R. Kubelíkem, K. Ančerlem, H. von Karajanem, P. Boulezem, sirem Ch. Mackerrasem a mnoha jinými. V koncertním i operním repertoáru se brzy specializovala na tvorbu 20. století (Mahler, Stravinskij, Janáček, Berg, Ligeti, Nono, Henze). Ve Frankfurtu nad Mohanem byla podruhé vyznamenána titulem Komorní pěvkyně. Zasloužila se také o vzorovou interpretaci Janáčka v češtině a o přesné překlady notových edic. Po ukončení své operní dráhy dále působila v činoherním divadle Thalia v Hamburku. S kreacemi režiséra Roberta Wilsona a s hudbou Toma Waitse a Lou Reeda hostovala ve všech pěti světadílech. Do Prahy se vrátila po sametové revoluci k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno a knihy Můj Václav o svém pradědovi, vynálezci žesťových nástrojů v Hradci Králové, Václavu Františku Červeném. V Národním divadle vytvořila postavu Osudu v Janáčkově opeře Osud v režii Roberta Wilsona, ústřední postavu v komorní opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (příběh rozsudku smrti nad Miladou Horákovou roku 1950), roli Eliny Makropulos v činoherní inscenaci R. Wilsona Čapkova dramatu Věc Makropulos a coby Čas v projektu R. Wilsona 1914. Na Nové scéně ztvárnila jednu z hlavních postav v Březinově komorní opeře Toufar.  Své výjimečné jevištní zkušenosti zúročila také v přednesech melodramů (Ullmann, Bernstein, Suk, Bodorová, Štědroň, Kvěch, Březina, Ivanović). Z dalších ocenění: Cena Thálie (2004), cena Dr. Františka Ulricha, Hradec Králové (2005), Cena Alfréda Radoka (2009), čestné členství Státní opery Praha (2010), Medaile Artis Bohemiae Amicis (2011), čestné občanství Hradce Králové (2012), Gold Medal in the Arts od John F. Kennedy Center (2013), Medaile I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění (28. října 2013).



Datum vytvoření: 14. 8. 2020
Datum aktualizace: 10. 11. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jiří Červený.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: