Hugo Haas

*18.2.1901 (Brno, Rakousko-Uhersko) – †1.12.1968 (Vídeň, Rakousko), významný český filmový a divadelní herec, režisér, scenárista a producent. Pocházel z rodiny brněnského židovského obchodníka a stejně jako jeho bratr Pavel (později známý hudební skladatel) studoval na brněnské konzervatoři – původně se chtěl věnovat zpěvu, ale na radu Leoše Janáčka se přiklonil k herectví. V první polovině 20. let začal hrát na brněnských scénách, poté odešel do Ostravy a nakonec zakotvil v Praze. Po krátkém působení v Divadle komedie byl angažován do souboru Městského divadla na Vinohradech, kde díky svému elegantnímu zjevu, noblese a nespornému talentu záhy dosáhl prvních úspěchů. Později působil v Národním divadle. Již v roce 1925 se objevil i před filmovou kamerou v epizodní roličce ve filmu Josef Kajetán Tyl. Jeho skutečná filmová kariéra však nastala (podobně jako v případě Vlasty Buriana) až po nástupu zvukového filmu, především díky roli pana Načeradce v úspěšné adaptaci populárního románu Karla Poláčka Muži v ofsajdu (1931). Uplatnil se především v situačních a společenských komediích, na kterých se často podílel i jako spoluautor námětů a scénářů. K jeho popularitě přispěl zejména režisér Martin Frič, díky němuž se vymanil z hrozícího stereotypu pod vedením méně kvalitních režisérů. S Fričem natočil několik úspěšných veseloher (Život je pes, Mazlíček, Poslední muž, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše aj.), v nichž jeho dosavadní častou partnerku Lídu Baarovou vystřídala Adina Mandlová, která se stala na čas i jeho partnerkou v osobním životě. Vypracoval se v osobitého komika mimořádného formátu, jehož typický „haasovský“ humor byl prosycen sebeironií a až cynickým sarkasmem, jímž však často zastíral četné vnitřní zábrany a hluboké citové založení (často byl obsazován do rolí staříků, rozpačitých mužů nebo roztržitých romantiků snících o drobném štěstí). Jeho přítomnost i schopnost postavy improvizovaně dotvářet často zachránila leckterý beznadějný filmový výtvor. Úspěchy sklízel i na divadle, kde účinkoval v řadě představení – Zločin a trest (Lužin), Běsi (gubernátor), Markýz Gero (kníže Stodoran), Schovávaná na schodech (Mosquito), Milenci z kiosku (strýc Sokrates), Malajský šíp (Panisse), Dáma s kaméliemi (Armand Duval) a zejména Bílá nemoc (doktor Galén). V letech 1934–1935 byl na vrcholu popularity a dokonce zastínil i krále komiků Vlastu Buriana. V roce 1937 se postavil na druhou stranu kamery a natočil svůj režijní debut Kvočna. Jeho vrcholnou rolí se stal doktor Galén v adaptaci Čapkovy Bílé nemoci, kterou také sám režíroval. Žel tímto snímkem proti sobě popudil nejen nacisty, ale i nacismu nakloněné české „obroditele“ a stal se jednou z prvních obětí uměle vyvolané protižidovské hysterie (dokonce byl propuštěn z Národního divadla). V srpnu 1938 se stačil oženit s dcerou posledního velvyslance carského Ruska v Bernu Bibikova, pro niž se navždy vžila přezdívka Bibinka a s níž prožil celý další život. Před nacisty uprchl za dramatických okolností přes Paříž a Lisabon do USA, kam dorazil v listopadu 1940 (jeho otec a bratr Pavel zahynuli později v koncentračním táboře). Usadil se v New Yorku, kde se setkal s řadou dalších emigrantů a kde začal působit na divadle (mj. jako Pierre Bezuchov ve Vojně a míru, vystoupil též v úspěšné broadwayské inscenaci Čapkovy hry RUR). V roce 1942 se odebral do Hollywoodu, kde založil vlastní divadlo a o rok později sehrál svou první roličku v americkém filmu Dny slávy, ve kterém debutoval Gregory Peck. V dalších hollywoodských filmech dostával nedůležité úložky nejrozmanitějšího druhu a nedůstojné herce jeho formátu. Lepší příležitost dostal v divadle Coronet v Los Angeles (papež Urban XIII. ve hře Bertolta Brechta Galileo) a začal učit na herecké škole Actor's Laboratory. Když si uvědomil, že jako herec v Hollywoodu neprorazí, postavil se na vlastní nohy – pronajal si chátrající ateliér Charlieho Chaplina a pustil se do vlastní režie a produkce filmů. Hned svým prvním snímkem Sebranec podle románu J. Kopty Hlídač č. 47 vzbudil pozornost a jeho jméno se konečně stalo známým i v USA. Následovala poměrně rychlá série dalších filmů, jejichž byl autorem, režisérem, producentem i hlavním představitelem. Žel byly to většinou variace na stejné téma – láska, vztah či manželství staršího muže k mladší ženě, končící zpravidla tragicky. V roce 1959 Hollywood opustil a vrátil se do New Yorku, kde připravoval další projekty. Vzhledem ke zhoršujícmu se zdravotnímu stavu (trpěl prudkými astmatickými záchvaty) se však v roce 1961 natrvalo odstěhoval do Evropy a po ročním římském intermezzu se nakonec usadil ve Vídni. V říjnu 1963 navštívil na pozvání Národního divadla po mnoha letech Československo, ale nakonec se ukázalo, že z české strany o další spolupráci s tímto umělcem není skutečný zájem a z plánů na pohostinské vystupování v Národním divadle sešlo. Závěr života strávil ve Vídni, kde ještě vystoupil v několika televizních snímcích. Měsíc před koncem tragického roku 1968 tento velký, uznávaný a pokrokově smýšlející umělec zemřel, pohřben je na židovském hřbitově v Brně-Židenicích.

Vybraná filmografie (herec, není-li uvedeno jinak): životopisný snímek Josef Kajetán Tyl (1925), první filmová verze Šamberkovy frašky Jedenácté přikázání (1925), volný přepis humorných historek Z českých mlýnů (1925), romantické drama a první česky mluvený film Když struny lkají (1930), komedie podle románu Ignáta Herrmanna Kariéra Pavla Čamrdy (1931), adaptace románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk (1931), adaptace známého románu Karla Poláčka Muži v ofsajdu (1931), přepis divadelní hry Františka Langera Obrácení Ferdyše Pištory (1931), nezdařené pokračování Mužů v ofsajdu pod názvem Načeradec, král kibiců (1932), romantické drama Sestra Angelika (1932; česká verze filmu se nedochovala), adaptace románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci (1931), lidová komedie o následcích prohýřené noci podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové Okénko (1933), další komedie podle hry O. Scheinpflugové Madla z cihelny (1933), konverzační komedie podle populární divadelní hry Bedřicha Vrbského Její lékař (1933), volná adaptace románu K. Poláčka Dům na předměstí (1933, + spol. na scénáři), úspěšná bláznivá komedie o nezaměstnaném hudebním skladateli Život je pes (1933, + spol. na námětu a scénáři), komedie o nemožném synáčkovi starostlivé maminky Mazlíček (1934, + spol. na námětu a scénáři), adaptace divadelní komedie F. X. Svobody Poslední muž (1934), crazy komedie o zhýralém mladíkovi, který se vydá na lepší cestu, Ať žije nebožtík (1935, + spol. na námětu a scénáři, texty písní), nová verze populární divadelní frašky F. F. Šamberka Jedenácté přikázání (1935), komedie podle románu Ericha Kästnera Tři muži ve sněhu (1936), baladicky pojatý příběh starého muže, který nalezne nový smysl života, Ulička v ráji (1936, + spol. na námětu a scénáři, text písně; původní název Dobrodinec chudých psů), lidová komedie ze světa módy podle námětu O. Scheinpflugové Švadlenka (1936), adaptace úspěšné veselohry Františka Langera Velbloud uchem jehly (1936, + scénář a režie s Otakarem Vávrou), komediální moralita o umravněném panu profesorovi Mravnost nade vše (1937, + spol. na scénáři), komedie z prostředí církevního internátu pro dívky Děvčata, nedejte se! (1937, + scénář a režie s J. A. Holmanem), přepis jevištní komedie Edmonda Konráda Kvočna (1937, pouze režie a spol. na scénáři), výtečná adaptace nadčasové protiválečné divadelní hry Karla Čapka Bílá nemoc (1937, + scénář a režie), přepis další divadelní hry E. Konráda Svět, kde se žebrá (1938, + spol na scénáři), melodramatický příběh neobvyklého manželského trojúhelníku Co se šeptá (1938, + námět, scénář a režie), situační komedie o podnikavé dívce Andula vyhrála (1938), válečné drama Dny slávy (1943), adaptace povídky A. P. Čechova Drama na lovu pod názvem Letní bouře (1944), filmový přepis románu Louise Bromfielda Paní Parkingtonová (1944), revuální kostýmní komedie Princezna a pirát (1944), komediální detektivka Podivný případ (1944), válečné drama podle románu Johna Herseyho Zvon pro Adano (1945), zapomenuté kriminální drama českého režiséra Gustava Machatého Žárlivost (1945), western s Johnem Waynem Dakota (1945), drama z okupované Francie Co dál, desátníku Hargrave? (1945), muzikál Prázdniny v Mexiku (1946), drama Milostné historky Bel Amiho (1946), drama z dob ruských expanzních pokusů Severozápadní výspa (1946), muzikál z jihoamerického prostředí Fiesta (1947), situační komedie z filmařského prostředí Merton od filmu (1947), romantický příběh dobrodruha Foxové z Harrow (1947), sentimentální drama rumunské emigrantky Mé děvče Tisa (1947), třetí filmová verze Pépé-la-Moka Casbah (1947), komedie Pro Mariinu lásku (1948), romantický dobrodružný příběh Bojovný Kentučan (1949), romantický nesmysl z produkce Howarda Hughese Vendeta (1949), adaptace dobrodružného románu H. R. Haggarda Doly krále Šalamouna (1950), adaptace románu Josefa Kopty Hlídač č. 47 pod názvem Sebranec (1951, + scénář, režie a produkce), drama Děvče na mostě (1951, + scénář, režie a produkce), příběh pianisty, který se ožení s holkou z tančírny, Podivné okouzlení (1952, + scénář, režie a produkce), příběh nespokojené manželky Doznání jednoho děvčete (1953, + scénář, režie a produkce), drama podle hry Čechoameričana Oskara Pellinka, jehož děj se odehrává na moravské vesnici, Ženu bližního svého (1953, + scénář, režie a produkce), prospektorské drama Návnada (1954, + scénář, režie a produkce), příběh z prostředí Hollywoodu Ta druhá (1954, + scénář, režie a produkce; též uváděno pod názvem Jiná žena), příběh vraha Zadržte zítřek (1955, pouze scénář a režie), sentimentální příběh chátrajícího herce Na pokraji pekla (1956, + scénář, režie a produkce; původní název Něžná srdce), Perníkář (1956), milostné drama Sraž a ujeď (1957, + scénář, režie a produkce), příběh dívky s rozštěpenou osobností Lizzie (1957, + režie), dramatický příběh míšenky Noc dorůstajícího měsíce (1959, pouze režie), drama opuštěné švadlenky z předměstského činžáku a Haasova hollywoodská „labutí píseň“ Zrozena k lásce (1959, + scénář, režie, produkce, texty písní), televizní tragikomedie Příběh s pianolou (1965), televizní snímky Soused (1966, + námět, scénář a režie) a Bláznivý nápad (1967, + námět, scénář a režie).