Josef II. z rodu habsbursko-lotrinského



Panovníci českých zemí
*13.3.1741 – †20.2.1790, z rodu habsbursko-lotrinského, od roku 1780 český a uherský král, od roku 1765 římskoněmecký císař a spoluvladař své matky Marie Terezie. Hlavní představitel osvícenského absolutismu a rakouského centralismu. V upevnění mezinárodních pozic monarchie nebyl příliš úspěšný, v českých zemích ale uskutečnil četné pokrokové reformy. Omezil moc katolické církve, rušil kláštery, podporoval rozvoj světských škol, zakládal manufaktury. Roku 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci. Patent berní a urbariální (1789), nařizující mimo jiné přeměnu robotních povinností poddaných v peněžní dávky, nevstoupil po jeho smrti v platnost. S centralistickym úsilím jeho vlády šla ruku v ruce germanizace, ohrožující rozvoj českého národního života. O pokračování v politice Josefa II. se pokusil za své krátké vlády i jeho následník a bratr Leopold II.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Constitutio criminalis Theresiana, dvorský soud, František Josef Kinský, generální seminář, germanizace, Johann Christoph von Bartenstein, József Chrisostom Hajnóczy, kancionál, Karel Theodor, Leopold II. z habsbursko-lotrinské dynastie, loan Oargä Closca, Mariazell, Marie Antoinetta, Marie Terezie, nevolnictví, osvícenský absolutismus, osvícenství, rakousko-rusko-turecká válka, Sázavský klášter, stavovská desideria, svobodné zednářství, tajná rada, toleranční patent, Velký Blaník.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: