Johann Gottfried von Herder



[Herdr], *25.8.1744 – †18.12.1803, německý osvícenský filozof, spisovatel a literární vědec; protestantský kazatel, od roku 1776 generální superintendant ve Výmaru. Již v raných kritických spisech o jazycích a literatuře, ovlivněných G. E. Lessingem a J. J. Winckelmannem, poukázal na historické souvislosti, jež podmiňují vývoj literatury. Brzy se stal nejvýznamnějším teoretikem období Sturm und Drang a německé klasiky. Jeho práce o Ossianovi a německém umění podstatně přispěly ke znovuobjevení lidové poezie. Ve studiích o původu řeči uplatnil princip historického vývoje na vznik a vývoj jazyka a dokazoval jeho lidský původ z vývoje rozumu. Prosazoval nové hodnocení díla Shakespearova a zdůrazňoval nepomíjející hodnotu antického umění, zejména výtvarného. Podněcoval sbírání lidových písní, ukazoval na pravdivost a krásu v lidové poezii a svým dílem Stimmen der Völker in Liedern (Hlasy národů v písních) přispěl k demokratickému pojetí literatury. Jako filozof reprezentuje novou etapu ve vývoji německého osvícenství, která již překonává jednostranný racionalismus, charakteristický ještě pro Lessinga, akcentuje úlohu citu a význam lidské osobnosti, usiluje o harmonii rozumu a srdce a v souvislosti s tím ukazuje mnohotvárnost tvůrčí činnosti člověka i různých národů. Již v 70. letech 18. století se stává Herder jedním z nejvlivnějších německých myslitelů. Osvojil si anglickou senzualistickou filozofii a estetiku 18. století a byl zároveň žákem představitele romantického směru J. G. Hamanna. Podařilo se mu syntetizovat přírodovědné a filozoficko-estetické vymoženosti 18. století a vyjádřit je přístupnou a inspirující formou. Jeho dílem proniká idea organického vývoje celého světa, kterou sleduje v neživé i živé přírodě, životě společnosti i ve vývoji člověka jako v různých stupňích jediného světového organismu. V monumentálních Myšlenkách k filozofii dějin lidstva počíná výkladem vzniku Země a končí nárysem dějin lidstva. Ve spise Briefe zur Befórderung der Humanität (Dopisy k podpoře humanismu) se vyslovil pro jednotný německý stát, hájil nezadatelné právo národů na život v míru, zdůrazňoval nevyhnutelnost historického pokroku, vyjadřoval demokratický patriotismus a světoobčanství, humanitu definoval jako nejvyšší určení a poslání člověka. Kritizoval nekompromisně zlořády feudální společnosti, vystupoval za právo národů na sebeurčení a vyslovoval se pro nezbytnost revolucí. – Herder byl odpůrcem subjektivně idealistické filozofie Fichtovy i formální estetiky I. Kanta. Jeho světový názor lze charakterizovat jako idealistický monismus, ovlivněný panteistickomaterialistickou filozofií B. Spinozy, s výraznými dialektickými prvky.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Anthony Ashley Cooper, dějiny umění, estetika, filozofie dějin, filozofie kultury, František Ladislav Čelakovský, František Palacký, Giordano Bruno, herderismus, Isaak Iselin, jungmannovci, Karel August, německá literatura, osvícenská literatura, osvícenství, parabola, preromantismus, rozpor, Samuel Bredetzky, slavistika, William Shakespeare.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: