existencialismus



Filozofie, filozofie existence – subjektivně idealistický, iracionalistický směr ve filozofii 20. století, filozofický výraz krajních forem odcizení a krize společnosti. Vznikl v Rusku před 1. světovou válkou, v Německu po 1. světové válce, ve Francii za 2. světové války, od 60. let 20. století se šířil v USA. Snaží se odpovědět na otázku, jak má žít intelektuál zbavený některých liberálních iluzí v období dějinných katastrof. Existencialismus odmítá osvícenskou a racionalistickou tradici i pozitivismus a navazuje na náboženský Kierkegaardův subjektivismus, na A.Schopenhauera, F.Nietzscheho filozofii života a Husserlovu fenomenologii. Staví se proti rozlišování objektu a subjektu, proti objektivitě vědy obhajuje bytí jako existenci, tj. individuální subjektivitu, otřesenou mezními situacemi a prožívanou jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost. Zdůrazňuje lidskou aktivitu, volbu sebe sama, tj. subjektivně chápanou svobodu. Přibližuje filozofii umění, povyšuje na úroveň základních filozofických problémů stavy úzkosti (o svou svobodu), starosti (o své bytí), ztroskotání a viny, které zveličuje; absolutizuje zároveň odpovědnost člověka za běh dějin. Je protestem proti konformismu. Je nejednotný, štěpí se na náboženský a ateistický existencialismus, i když ateismus existencialistů je podmíněný, neboť uznání smrti boha provází přesvědčení o absurdnosti života bez boha.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 16. 2. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: absurdita, antiscientismus, antropocentrismus, autenticita, činnost, demytologizace, druhý, existence, existencialismus, filozofie práva, frankfurtská škola, idealismus, Johannes Pfeiffer, Kitaro Nišida, Nicola Abbagnano, plnější bytí, Richard Wright, Romano Guardini, rozvrh světa, Skupina 42, subjektivismus, subjektivní idealismus, teologie a filozofie, tragické, věda, Wiliam Stern.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: