existence



[Latina], holé bytí něčeho; pouhé konstatování přítomnosti nebo výskytu nějakého objektu bez dalšího určení. Pojem existence je pro svou abstraktnost světonázorově neurčitý, nevyjadřuje, zda se jedná o objekt materiální nebo ideální, existencí reálnou nebo možnou. Scholastická filozofie rozlišovala mezi existencí jako vnější formou předmětu a esencí , resp. podstatou. G. W. F. Hegel chápal e. jako "zvnějšnění" podstaty, tj. stupeň vývoje bytí. V existencialismu označuje existence způsob bytí lidské osobnosti. Poprvé takto pojímal existenci S. Kierkegaard. Existence není totožná s empirickým individuem, s jeho obecnými přírodními nebo společenskými vlastnostmi, není ani jeho vnitřní podstatou, nýbrž jedinečným jádrem jeho já: "substancí" člověka je existence (M. Heidegger ). Existence je podle existencialismu zásadně neobjektivovatelná, není součástí objektivní skutečnosti, nelze ji poznat, nýbrž je počátkem z něhož pramení myšlení a jednání člověka, je možnou existencí. Existencialistické učení o existenci představuje zvláštní formu subjektivního. idealismu, zaměřenou obecně proti racionalismu.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 11. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: bytí, predikátový počet.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: