manýrismus



Architektura
Výtvarné umění, označení jakékoliv afektovanosti ve stylu uměleckého díla. Je však používáno také zcela specificky pro styl italského malířství, sochařství a architektury mezi vrcholnou renesancí a barokem (asi v letech 1520-1610), charakteristický negací renesanční harmonie a příklonem k novoplatonismu (teorie concettisima, odvozující vznik uměleckého díla z ideálních představ). V architektuře jsou prvním projevem manýrismu pozdní práce Michelangelovy, později stavby G. Romana a G. Vignoly (charakteristické jsou kontrasty architektonických článků). V malířství a sochařství důraz na elegantní rafinovanost, tajemnost a neklid, dosažené pomocí bledých chladných barev, hadovitých a spirálovitých linií, prodlužování figur (tzv. figura serpentinata), asymetričnosti kompozice (pozdní práce Michelangelovy, díla Parmigianina, Pontorma, Bronzina, G. da Bologni, El Greka). Po polovině 16. století se manýrismus rozšířil po celé Evropě, v Praze zejména na dvoře císaře Rudolfa II. (G. Arcimboldo, H. von Aachen, A. de Vries, B. Spranger, R. Savery, J. Heintz).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 24. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Baldassare Maggi, Bartolomeus Spranger, české výtvarné umění, Cristofano Allori, Erasmus Habermel, figura serpentinata, fontainebleauská škola, Francesco Primaticcio, Francisco Pacheco del Río, Galleria degli Uffizi, Giovanni Antonio Pordenone, Giovanni Battista Crespi, Giovanni da Bologna, Hans Degler, Hans Mont van Geut, Hendrick Goltzius, Hubert Gerhard, italské výtvarné umění, Jan Vermeyen, Petrus Paulus Rubens, Piero di Cosimo, Pierre Bontemps, rakouské výtvarné umění, Rudolf II., Sergio Leone, směr umělecký, španělské výtvarné umění, vídeňská škola dějin umění.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: