Zeus



Antické Řecko /
[2. pád Dia], řecká mytologie, nejvyšší bůh starořeckého náboženství. Božstvo prastarého indoevropského původu (diu, jasné nebe), bůh nebe a úkazů na něm (Zeus hyei, nebe prší). Teprve přechodem k antropomorfismu byla vytvořena představa nejvyššího boha, jehož bylo třeba spojit s božstvy, s nimiž se pastevečtí Řekové po vpádu od severu setkali v nové vlasti. Byla to božstva mužská, sídlící na vrcholech kopců a hor a božstva ženská jako mytologickonáboženský pozůstatek matriarchálních vztahů. Místo místních bohů zaujal Zeus, bohyně s ním pak byly spojeny v dvojice, ať už jako manželky (hieros gamos, Héra), či mytické milenky (Európé, Danaé, Ió). V mýtu byl Zeus spojen i s dalšími bohy v rodový systém: jeho otcem byl Kronos, matkou Rhea, bratry Hádes a Poseidón, sestrami Hestia, Démétér a Héra. Rhea ukryla Dia hned po narození před Kronem, který ze strachu o vládu nad světem své děti polykal. Pláč malého Dia přehlušovali Kúréti. Koza (v jiné verzi nymfa) Amaltheia ho odkojila svým mlékem. Když Zeus dospěl, přinutil otce Krona, aby sourozence vyvrhl. Spolu s nimi pak Krona přemohl a zmocnil se vlády nad světem. V mytologické genezi nabyl Zeus rozmanitých funkcí, vyjadřovaných nejčastěji nedílnými přívlastky (z původního vládce nebe a úkazů na něm bůh počasí a hromovládce, vladař veškeré přírody, dárce vegetace a bůh věštby, ochránce rodiny, domu a města). Hlavním sídlem Diovým byl podle mýtu Olympos, kde žil ve společnosti olympských bohů v domě podobajícím se vladařovu domu v mykénské společnosti. Jako ochránce každé rodiny, všech rodů a států měl Zeus na dvoře každého domu oltář, který byl mj. svědectvím toho, že ten, kdo na něm obětuje, je plnoprávným občanem. Jako Zeus Sótér (Spasitel) je podle Homéra rovněž dárcem osudu. Jako bůh přírody a vegetace byl ztotožňován s různými filozofickými principy (u Empedokla a později u stoiků například s ohněm). Jako věštný bůh však pozbyl význam a jeho věštírny byly vystřídány věštírnami jiných bohů (řeckého Apollóna, egyptského Amóna). Řecká představa Dia byla převzata a uzpůsobena náboženstvím etruským a římským (Jupiter), v císařské době byl Zeus ztotožněn s řadou bohů východní provenience. Jeho kult přetrval v různých formách až do konce starověku.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 11. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Afrodita, Aiakos, Amfión a Zéthos, Apollón, apoteóza, Belterofón, bohové olympští, chaos, Cheirón, Chronos, Danaé, Démétér, Dionýsos, Epafos, Erós, Európé, Faethón, Hádes, Hébé, Héfaistos, Héra, Hérakles, Hermes, Hestia, Íó, Iris, Ixíon, Jupiter, Kronos, Kúreti, Láomedón, Léda, Létó, Niké, Nioba, nymfy, Ókeanos, Paiónios z Mendy, Persefona, Poseidón, řecké náboženství a mytologie, Rhadamanthys, Rhodos, rizómata pantón, roh hojnosti, solární božstva, Sótér, Teiresiás, Titáni, Týfón, Zagreus.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: