světci



Svatí – osoby historického či mytického původu, jejichž pozemský život se podle dané náboženské doktríny (zvláště křesťanství a islámu) vyznačoval teologicky mimořádnými vlastnostmi, díky nimž se světci po smrti stali zprostředkovateli mezi bohem a lidmi. Kult světců jako rozvinutá forma kultu předků je formou spojení monoteismu s polyteismem na pozadí široce založené ideje nesmrtelnosti. V křesťanství měl značný vliv na kult světců starořecký a starořímský kult héroů a kult mučedníků. V raném období hagiografie čerpala křesťanská církev materiály k sestavování životopisů světců z příběhů Starého zákona, z evangelií, z antické mytologie, světské literatury i z folklórních zdrojů. Mocným stimulem rozvoje kultu světců byla snaha o šíření křesťanské ideologie mezi pohanskými národy (oficiální kanonizace světců je prováděna v katolické církvi od 10. století), opouštějícími jen pozvolna své předkřesťanské kulty. Katolická a pravoslavná církev dělí světce na různé kategorie (patriarchové a bibličtí proroci, apoštolové, církevní otcové, mučedníci, ostatní svatí). Zvláštní kategorii (podstupeň světců) tvoří tzv. blahoslavení. Pravoslaví užívá pro označení některých světců termín "divotvorci". Křesťanská církev rozdělila kalendář na dni uctívání jednotlivých světců, kterým zasvětila chrámy a poutní místa. Vyhlašování (kanonizace, beatifikace) nových světců a blahoslavených se praktikuje v katolické církvi dodnes. Protestantismus se ve většině svých směrů zřekl uznávání světců, některé prvky však zachoval (bibličtí patriarchové, proroci, apoštolové).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: apoteóza, hagiografie, krásný sloh, luteránství, mariánský sloup.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: