Sasko-Lauembursko

Lauenbursko historické území v severozápadním Německu. Původně v držbě Askánců (roku 1182 byl založen hrad Lauenburg na pravém břehu Labe), od 13. století vévodství v majetku starší linie saských vévodů, zahrnovalo nevelké území mezi Labem a Baltským mořem. Snahy vévodů Sasko-Lauemburska o udržení kurfiřtské hodnosti byly zmařeny Zlatou bulou Karla IV. (kurfiřtství získala wittenberská větev Askánců). Po vymření vládnoucího rodu roku 1689 připadlo Sasko-Lauembursko Welfům, roku 1815 bylo jeho území rozděleno mezi Prusko a Dánsko. V rámci Dánska vévodství lauenburské, které bylo součástí německého spolku. Po prusko-rakousko-dánské válce roku 1864 se Lauenbursko spolu s Holštýnskem a Šlesvickem dostalo pod společnou rakousko-pruskou správu. Od roku 1865 v unii s Pruskem, od roku 1866 jeho součást, od roku 1871 též součást Německa, administrativně přičleněno roku 1876 ke Šlesvicku-Holštýnsku.