Pierre Teilhard de Chardin

[Tejár d šarde], *1.5.1881 – †10. 4.1955, francouzský paleontolog, filozof a teolog, jeden z objevitelů sinantropa. Stoupenec křestanského evolucionismu, varianty idealistického panteismu. Od roku 1899 člen řádu jezuitů. Za nesouhlas s oficiální doktrínou katolicismu zbaven profesury a omezován v publikační činnosti. Snažil se smířit výsledky soudobé vědy s prvky náboženského světového názoru a vytvořit tzv. vědeckou fenomenologii. Proti statickému tomismu postavil myšlenku vývoje vesmíru jako kosmogenezi, která je zároveň genezí Krista s řadou etap evoluce ducha, k niž dochází prostřednictvím růstu složitosti hmoty. Svět se ve svém vývoji zduchovňuje a zbožšťuje, směřuje k bodu Omega, duchovnímu centru, Bohu, který je vůči světu imanentní i transcendentní. Vrcholem evoluce kosmu je člověk, který se zapojuje do tvorby evoluce a je zodpovědný za její úspěch. Člověk se pak personalizuje a myšlení vytváří duchovní sféru země, noosféru. Zároveň probíhá proces socializace, sjednocování lidí ve stále širší kolektivy. Teilhardismus je rozporným systémem se silnými materialistickými tendencemi a svým optimismem, humanismem a kolektivismem se odlišuje od mnoha směrů filozofie. Stal se nejvlivnější teologií stojící proti novotomismu. Sehrál významnou roli v reformním úsilí katolicismu. Hlavní díla: Le phénomène humain (Fenomén člověka), Místo člověka v přírodě, Chuť žít.