Pařížská mírová konference

1. byla 18.1.1919 až 21.1.1920. Konference byla svolaná státy Dohody k vypracování mírových smluv se zeměmi poraženými v 1. světové válce. Stala se prostředkem k prosazováni imperialistických zájmů dohodových velmocí zejména Velké Británie, Francie a USA, dále Japonska a Itálie. Schůzí pařížské mírové konference se svými zástupci účastnily dále „mocnosti mající zájmy dílčího charakteru“ – Čína, britská dominia, Srbsko, Belgie, Řecko, ČSR, Polsko a další. Průběh jednání pařížské mírové konference odhalil vážné rozpory mezi vítěznými velmocemi. V otázkách nového uspořádání světa a ekonomických požadavkú vůči poraženým státům se střetávaly zejména zájmy Francie, Velké Británie a USA. Velmoci sjednocovalo pouze odmítavé stanovisko k Velké říjnové socialistické revoluci a sovětskému Rusku. Vedle uzavření mírových smluv (Versailleská, Saint-germainská, Neuillská, Trianonská) bylo výsledkem konference založení Společnosti národů, která se do budoucna měla stát garantem míru. Pařížská mírová konference položila základy rozpornému versailleskému systému mezinárodních vztahů v Evropě, který se na počátku 30. let zhroutil pod náporem agresívních fašistických sil. 2. 29.7. – 15.10.1946; byla připravena na moskevské schůzce ministry zahraničí SSSR, USA a Velké Británie (16.–26.12.1945) a na zasedáních Rady ministerstva zahraniční (SSSR, USA, Velké Británie). Zúčastnilo se jí 21 států protifašistické koalice. Projednala mírové smlouvy s Itálií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem a předložila je Radě ministerstva zahraniční k definitivnímu zpracování; zabývala se otázkami reparací a rozhodla o statutu Terstu. Na konferenci se projevily názorové rozdíly mezi SSSR a západním mocnostmi, zejména USA a Velkou Británií.