pád



Jazykověda, casus – gramatická kategorie jména vyjadřující syntaktické funkce ve větě, tj. vztah k ostatním větným členům. Formálně je vyjadřován koncovkami (flexívní jazyky), předložkami, záložkami (analytické, aglutinační jazyky), částečně i členem. Funkci pádu může převzít také slovosled. Tvoření pádů se nazývá skloňování (deklinace). Rozlišují se například pád přímý (nominativ) a pády nepřímé (všechny ostatní), syntaktické (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ) a lokální (označující místní vztahy). Počet pádů v jazyce se stanovuje na základě pomyslné deklinace shrnující pádové koncovky všech vzorů. V indoevropských jazycích je rozeznáván nominativ (1.pád), genitiv (2.pád), dativ (3.pád), akuzativ (4.pád), vokativ (5.pád), lokál (6.pád), instrumentál (7.pád), ablativ (pád odluky v sanskrtu, latině, v češtině splynul s genitivem). V aglutinačních jazycích (uralských, altajských) existuje navíc řada lokálních pádů: illativ (maďarsky padba, do lavice), inessiv (maďarsky padban, v lavici), komitativ (maďarsky paddal s lavicí) aj. V ergativních jazycích casus activus (ergativ).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 10. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: český jazyk, deklinace, podstatné jméno, přídavná jména, přídavné jméno, skloňování.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: