ocel



Slitina železa s uhlíkem, popřípadě s dalšími prvky. Vyznačuje se dobrou tvárností a houževnatostí. Podle způsobu výroby se ocel dělí například na konvertorovou, Siemensovu-Martinovu, elektroocel. Podle chemického složení na uhlíkovou a slitinovou (legovanou). Ocel uhlíková obsahuje maximálně 1,8 % uhlíku, několik desetin % manganu, popřípadě křemíku a pod 0,06 % fosforu a síry. Vlastnosti uhlíkové oceli jsou určovány obsahem uhlíku. Oceli slitinové se legují nejčastěji Cr, Mn, Ni, Mo, V, W, Ti, Al. Podle použití jsou oceli konstrukční, nástrojové a speciální. Oceli konstrukční mají dobré mechanické vlastnosti, dobrou houževnatost, popřípadě i vyhovující technologické vlastnosti, zejména svařitelnost. Oceli nástrojové mají vysokou tvrdost, dobré řezné vlastnosti (i při vyšších teplotách). Oceli speciální jsou obvykle vysoko legované, nejčastěji prvky Cr, Ni, Mo, Mn. Podle druhu a množství přísadových prvků nabývají zvláštní vlastnosti – dobrou korozní odolnost, žárovzdornost, žáropevnost, popřípadě zvláštní fyzikální vlastnosti – nemagnetičnost, malý součinitel teplotní roztažnosti.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: druhování vsázky, hutnictví, křehnutí materiálu, krystalizace oceli, kyslíkovodíkový svařovací plamen, kyslíkový pochod, mangan, odkysličování oceli, překrystalizace, řezání kyslíkem, rozpouštění plynů v kovech, slitiny, vodíková koroze.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: