funk

Afroamerický hudební styl, který vznikl ve Spojených státech v polovině 60. let 20. století z rhythm and blues, soulu a jazzu. Je založen na výrazném, opakovaném rytmickém pohybu označovaném jako groove, na synkopách a na vzájemném propojení bicích, baskytary, kytary, kláves a dechových nástrojů. Na rozdíl od tradičního soulu často klade větší důraz na rytmus než na melodii a harmonický vývoj. Za klíčového průkopníka funku je považován James Brown. V nahrávkách jako Papa's Got a Brand New Bag, Cold Sweat a Funky Drummer zdůraznil první dobu taktu, rozložil kapelu na krátké rytmické figury a proměnil jednotlivé nástroje v součást jednoho perkusivního celku. Významnými ranými představiteli byli také Sly and the Family Stone, The Meters a skupina kolem zpěváka a producenta George Clintona. V 70. letech rozvinuly Parliament a Funkadelic, souhrnně označované Parliament-Funkadelic, psychedelickou a teatrální podobu stylu známou jako P-Funk. Earth, Wind & Fire, Kool & the Gang, Ohio Players, Average White Band a další interpreti propojovali funk se soulem, jazzem, rockem a discem. Samostatný směr jazz funk spojil funkový rytmus s jazzovou improvizací. Typické jsou ostře artikulované basové linky, technika slap, krátké kytarové akordy, úsečné dechové riffy, střídání sólového zpěváka se sborem a dlouhé repetitivní plochy. Funk zásadně ovlivnil hip hop, jehož producenti často samplovali funkové bicí a basové pasáže, a také disco, house, moderní R&B, pop a elektronickou taneční hudbu. V 80. letech jej rozvíjeli mimo jiné Prince a Rick James, později vznikly směry funk rock a funk metal. V českém prostředí na funk navázaly například skupiny J.A.R. a Monkey Business.