disco

Taneční hudební styl, vzniklý na počátku 70. let 20. století v klubovém prostředí Spojených států, zejména v New Yorku a Filadelfii. Vychází ze soulu, funku, latinskoamerické hudby a psychedelického soulu. Jeho rozvoj byl úzce spojen s diskotékami, dýdžeji a komunitami Afroameričanů, Latinoameričanů a sexuálních menšin, pro něž taneční kluby představovaly prostor společenské svobody. Hudebně se disco vyznačuje pravidelným čtyřdobým rytmem s úderem velkého bubnu na každé době, synkopovanou basovou linkou, rytmickou kytarou, smyčcovými a dechovými aranžemi, klavírem, perkusemi a později také syntezátory. Skladby bývaly vydávány v prodloužených klubových verzích na dvanáctipalcových singlech, které umožňovaly dýdžejům plynulé mixování. K průkopníkům patřili producenti a interpreti jako Giorgio Moroder, Donna Summer, Barry White, The Trammps, Chic, KC and the Sunshine Band, Gloria Gaynor a Sister Sledge. Mezinárodní masovou popularitu stylu posílila skupina Bee Gees a film Horečka sobotní noci (1977). Luxusní a módní stránku diskotékové kultury symbolizoval newyorský klub Studio 54, nebyl však místem vzniku celého stylu. Na konci 70. let se disco stalo jedním z hlavních proudů populární hudby. Proti jeho komerční dominanci se zároveň zvedla vlna odporu, jejímž symbolem byla akce Disco Demolition Night v Chicagu roku 1979. Ústup označení disco však neznamenal zánik hudby: její prvky pokračovaly v post-discu, dance-popu, Hi-NRG, italo discu a dalších směrech. Disco mělo zásadní význam pro vznik elektronické taneční hudby. Z klubové práce dýdžejů a z post-disca se v Chicagu vyvinul house, zatímco jeho rytmika a produkční postupy ovlivnily také techno, hip hop, moderní pop a současný nu-disco. Jako tanec nemá disco jedinou pevně vymezenou soustavu kroků; označení zahrnuje různé klubové párové i sólové taneční formy 70. let.