soul

Afroamerický hudební styl, který vznikl ve Spojených státech na přelomu 50. a 60. let 20. století spojením rhythm and blues, gospelu a blues. Typický je emotivní vokální projev, výrazný rytmus, odpovědi mezi sólistou a sborem, gospelové harmonie a důraz na osobní prožitek. K zakladatelským osobnostem patřili Ray Charles, Sam Cooke a James Brown. Ray Charles spojoval gospelové postupy se světskými texty a rhythm and blues, Sam Cooke přinesl hladší melodický zpěv a James Brown položil důraz na rytmus, z něhož se později vyvinul funk. Významní byli také Jackie Wilson, Solomon Burke a Etta James. V 60. letech vznikly výrazné regionální podoby. Detroitská společnost Motown vytvářela uhlazený, melodický zvuk určený širokému publiku; reprezentovali jej The Supremes, Marvin Gaye, Stevie Wonder a The Temptations. V Memphisu a na americkém Jihu působily společnosti Stax a Atlantic, jejichž nahrávky Otise Reddinga, Wilsona Picketta, Sama & Davea nebo Arethy Franklin měly syrovější a gospelovější výraz. Soulové texty nebyly výhradně sociálně kritické. Často se věnovaly lásce, vztahům, víře, sebeúctě a osobním zkušenostem, během hnutí za občanská práva však získaly význam i písně s politickým a emancipačním obsahem. Typické nástroje tvoří rytmická sekce, klavír nebo varhany, kytary a dechová sekce. V 70. letech se rozvíjely směry southern soul, Philadelphia soul, funk, psychedelický soul a další. Soul zásadně ovlivnil disco, moderní R&B, hip hop, pop a rock. Od 90. let označuje neo soul tvorbu navazující na klasický soul a spojující jej s hip hopem, jazzem a současnou produkcí.