Vladislav II. Jagellonský



Panovníci českých zemí
*1.3.1456 – †13.3.1516, od roku 1471 český a od roku 1490 uherský král, nejstarší syn polského krále Kazimíra IV. Jagellonského a Elišky (*1436-†1505), vnučky Zikmunda Lucemburského. Již roku 1469 byl přijat českými stavy za nástupce krále Jiřího z Poděbrad, roku 1471 byl zvolen v Kutné Hoře proti kandidatuře Matyáše I. Korvína. Kutnohorskou volbu neuznal papež, který dal korunovat za českého krále Matyáše I. Korvína. Vladislav II. Jagellonský ve volební kapitulaci uznal volební právo českých stavů (roku 1507 však český sněm přijal jeho děti Ludvíka a Annu za dědice království podle zásad listiny Karla IV. z roku 1348) a zavázal se obhajovat kompaktáta a znovu dosadit v Praze arcibiskupa (měl jím být vychovatel Vladislava II., historik J. Długosz). Přes papežskou klatbu byl roku 1477 uznán za krále a kurfiřta císařem Fridrichem III. Ve spojenectví s Polskem pokračoval ve válce s Uhry, nevyužil však své dočasné vojenské převahy a olomouckou smlouvou z roku 1478 si zajistil alespoň vládu v Čechách. Ztráta vedlejších zemí české koruny (do roku 1490, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice) vedla k výraznému poklesu prestiže a moci českého státu ve střední Evropě. Ve vnitřní politice postupoval Vladislav II. Jagellonský váhavě, což vedlo k oslabení panovnické moci ve prospěch stavů. Roku 1485 byl v Kutné Hoře uzavřen náboženský mír mezi katolíky a utrakvisty (roku 1512 byl prohlášen za věčný), který se však nevztahoval na jednotu bratrskou. Roku 1487 bylo zákonem posíleno poddanství (rozvoj feudálního velkostatku). Roku 1502 podepsal Vladislavské zřízení zemské, které upevňovalo politickou vládu šlechty v zemi. Boj městského stavu za udržení politických práv byl Vladislavem II. Jagellonským podpořen jen částečně. Po své volbě za uherského krále sídlil Vladislav II. Jagellonský převážně v Budíně. V čele uherské magnátské opozice stál J. Zápolský. Roku 1514 vypuklo v Uhrách Dóžov o povstání, které bylo krutě potlačeno uherskou šlechtou (Báthoryové, Zápolští). V letech 1506 a 1515 uzavřel Vladislav II. Jagellonský dědické smlouvy s Habsburky (viz také vídeňské smlouvy z roku 1515). Majestáty z let 1499 a 1510 stanovil neoddělitelnost zemí české koruny, jejichž soudržnost však byla i nadále oslabena. Vládu po Vladislavově smrti převzal jeho desetiletý syn Ludvík Jagellonský. Za Vladislava II. Jagellonského se významně rozvíjelo pozdně gotické umění ovlivněné renesancí (tzv. vladislavská gotika).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 1. 2009
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexander Jan Thurzo, Anna Jagellonská, Bartoloměj z Mimitrberka, Beatrix Neapolská, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Imrich Perényi, Jagellonci, Jan Filipec, Jan Tovačovský z Cimburka mladší, Jiří z Poděbrad a Kunštátu, Johannes Spiess, Ludvík Jagellonský, Matyáš I. Korvín z rodu Hunyadyů, Mikuláš Haugvic z Biskupic, Olgierd, olomoucká smlouva, Samuel Valečovský z Hrádku, vídeňské smlouvy 1515, Vilém z Pernštejna, vladislavská gotika, Vladislavské zřízení zemské, volební kapitulace, zeměpanské hrady, Zikmund I. Starý z dynastie Jagellonců.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: