utrakvismus



Kališnictví – souhrn náboženských představ a liturgických zvláštností umírněného husitství od 15. do začátku 17. století Utrakvismus vycházel z demokratizačního požadavku zrovnoprávnění řadových křesťanů s duchovními přijímáním večeře Páně podobojí způsobou (sub utraque specie), tj. chleba i vína, symbolizujících Kristovo tělo a krev. Přijímání z kalicha se stalo ústředním bodem utrakvistické liturgie a až do povolení kalicha papežskou kurií roku 1564 sbližovalo utrakvismus s dalšími reformačními proudy, které se radikálně rozešly s katolickou církví. Přijímání podobojí zavedli roku 1414 husitští teologové Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Dráždan. Husité se původně pokoušeli prosadit utrakvismus jako všeobecně platné náboženství v českých zemích, avšak po porážce radikálního křídla u Lipan (roku 1434) se spokojili s uznáním utrakvisticko-katolického dvojvěří (kompaktáta z roku 1436). Utrakvisté položili základy svébytné církevní organizace: zvolili Jana Rokycanu pražským arcibiskupem (1435) a zřídili správní středisko, tzv. dolní konzistoř při Týnském chrámu na Starém Městě pražském. Proces vytváření utrakvistické církevní organizace ztroskotal na nereálné představě o jednotné křesťanské církvi a z ní vyplývajícím lpění na tzv. apoštolské posloupnosti. Podle této zásady nemohla utrakvistická církev dosazovat biskupy bez povolení papeže (po Rokycanově smrti roku 1471 stál v čele pouze administrátor) a světit své kleriky. Tím se utrakvističtí duchovní dostávali do závislosti na katolické církvi a postupně se s ní sbližovali. Splynutí zpomaloval odpor šlechty, která trvala na zásadě nemajetné církve, a prostých věřících, kteří se nechtěli vzdát liturgických zvláštností, ani uctívání Jana Husa a Jeronýma Pražského. Část rozhodnějších utrakvistů se připojila k jednotě bratrské a po roce 1517 k luteránům a dalším reformačním proudům. Působením luterství na utrakvismu docházelo v 16. stoleté k jejich konfesijně politické diferenciaci. Starokališnická menšina se za podpory Habsburků dále sbližovala s katolíky a začátkem 17. století s nimi splynula. Novoutrakvistická většina se již nespokojovala se symbolem kalicha, ale sbližovala se s luterstvím. Novoutrakvisté se zasadili o vypuštění kompaktát (omezujících legální ochranu státu na katolickou a starokališnickou církev) z platných zemských privilegií (1567) a spolu s luterány a s jednotou bratrskou vypracovali roku 1575 společné vyznání (Českou konfesi). Česká konfese byla legalizována roku 1609 Majestátem Rudolfa II. Její stoupenci měli blízko k luterství, ale nazývali se podobojí a hlásili se k husitské tradici. Zcela se odpoutali od katolictví a vytvořili samostatnou církevní organizaci v čele s administrátorem, konzistoří a pražskou univerzitou jakožto ideovým střediskem. Po bělohorské porážce roku 1620 byla tato církevní organizace zrušena a modifikovaný utrakvismus násilnou rekatolizací potlačen.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 9. 12. 2003
Autor: -red-

Odkazující hesla: Českobratrská církev evangelická, Hilarius z Litoměřic, Hynek Ptáček z Pirkštejna, Jindřich Dvorský, Jiří z Poděbrad a Kunštátu, Michal Polák, Praha, pražané , přijímání, reformace, Svatý Václave, vévodo české země, Týnský chrám, utrakvisté, Václav Mitmánek, Zdeněk Lev z Rožmitálu.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: