textilní umění

Umění zpracovávající materiál (len, vlnu, bavlnu, hedvábí, umělá vlákna) technikou ručního nebo strojového tkaní, vázání, pletení, vyšívání k určitým výtvarným záměrům. Patří k nejstarším uměleckým projevům, pro malou odolnost materiálu však nebyly nejstarší památky textilního umění dochovány. Významné ukázky textilního umění pocházejí již z předkolumbovské Ameriky, zejména Peruánci dosáhli mistrovství ve výrobě tkanin z vlny a bavlny (tapisérie se zoomorfnimi motivy, pohřební roucha). V Číně se od 3. tisíciletí př.n.l. vyrábělo hedvábí (techniky: damašek, moaré, piké, tyl, tapisérie z hedvábí kche-s'), Indie vynikla především výrobou průsvitného bavlněného mušelínu, v Egyptě se vyráběla již v předdynastické době vyšívaná roucha a tapisérie (dochována královská roucha z Tutanchamónovy hrobky). Z pozdější doby (4. – 12. století) pocházejí z léta oblasti významné koptské tkaniny s křesťanskými náměty. V islámské oblasti se vyráběly zejména damašky, brokáty a byla vyvinuta výroba ručně tkaných nebo vázaných tzv. perských koberců (vyráběné pravděpodobně již od 9. století př.n.l. v Íránu), byzantské umění rozvíjelo zejména vyšívačství. V období raného a vrcholného feudalismu sloužilo textilní umění zejména cířkevní a panovnické reprezentaci, nejstarší dochovaná tapiserie sv. Gereona z Kolína nad Rýnem je datovaná do 2. poloviny 11. století, významnými ukázkami vyšívačské práce je plátno z Bayeaux a výzdoba liturgických rouch. Od 14. století nabývaly významného postavení italské textilní manufaktury (Luoca, Benátky, Florencie), vyrábějící drahé látky (hlavně hedvábí) pro církev, královský dvůr a šlechtu. V době gotiky vznikaly významné výšivky v Anglii (pluviál z Montiéramey), tapisérie ve Francii v Arrasu a Pařiži (Apokalypsa z Angers). V renesanci se postupně předlohami výšivek a tapisérii stávaly malířské práce, od 16. století získávaly oblibu zejména vlámské tapisérie (soubory tapisérií pro Karla V.). Od období baroka náleželo vedoucí postavení ve výrobě tkanin Francii (Lyon – hedvábné látky), v době rokoka vznikly nové druhy tkanin (například žinilkové), převládaly realistické květinové motivy a zakřivené linie, prosazoval se vliv čínského umění, který byl v době klasicismu vystřídán oblibou antických motivů. Tapisérie jsou nadále vytvářeny podle malířských předloh kartonů předních umělců (předlohy J. B. Oudryho, F. Bouchera, podobizny). Po polovině 19. století se rozvinulo hnutí za obrodu uměleckořemeslné práce (Arts and Crafts), na které navázala v pozdější době řada umělců (P. Poiret, *1879 – †1944, móda, J. Lurçat, tapisérie, návrhy Bauhausu). České textilní umění dosahuje tradičně zejména ve výrobě krajky a tapisérii vysokých kvalit a jeho umělecká úroveň ještě vzrůstá spoluprací s předními výtvarníky (A. Kybal, A. Fišárek, J. Hladík, E. Brodská).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 5. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: umělecká řemesla.

Reklama: