kolektivizace

Kolektivizace, proces přeměny individuálního soukromého hospodaření na kolektivní nebo státní formy vlastnictví a řízení, uplatňovaný zejména v socialistických státech ve 20. století. Nejvýrazněji se kolektivizace prosadila v zemědělství, kde spočívala ve slučování drobných rolnických hospodářství do větších výrobních celků, jako byly kolchozy a sovchozy. V Sovětském svazu probíhala kolektivizace především na přelomu 20. a 30. let 20. století a byla provázena rozsáhlým státním nátlakem, vyvlastňováním půdy, represí vůči tzv. kulakům a násilným zásahy do tradiční struktury venkova. Tento proces měl závažné hospodářské a sociální důsledky, včetně poklesu zemědělské produkce a hladomorů, zejména na Ukrajině a v dalších obilnářských oblastech. Po druhé světové válce byla kolektivizace zemědělství prosazována také v dalších státech socialistického bloku, například v Československu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. I zde byla oficiálně deklarována jako dobrovolná, avšak v praxi často probíhala pod administrativním a politickým tlakem, spojeným s perzekucí odpůrců a narušením venkovských komunit. Kolektivizace byla ideologicky zdůvodňována snahou o zvýšení efektivity zemědělské výroby, mechanizaci a odstranění sociálních rozdílů na venkově. V praxi však centralizované řízení, plánované hospodářství a omezená motivace pracovníků vedly k dlouhodobým problémům s produktivitou a kvalitou výroby. Po zániku socialistických režimů na konci 20. století byla kolektivní hospodářství ve většině zemí transformována, privatizována nebo zanikla.