kolchoz

[Rusky kollektivnoje chozjajstvo – kolektivní hospodářství], forma zemědělského výrobního družstva v Sovětském svazu, založená na kolektivním hospodaření rolníků a společném užívání výrobních prostředků. Kolchozy byly masově zaváděny na přelomu 20. a 30. let 20. století v rámci státní politiky násilné kolektivizace, která vedla k vyvlastňování soukromých rolníků a likvidaci tzv. kulaků. Ačkoli byly kolchozy oficiálně prezentovány jako dobrovolná sdružení, jejich zakládání bylo ve skutečnosti často vynucováno administrativním tlakem, represí a násilím. Půda byla prohlášena za všelidové vlastnictví státu a kolchozům byla přidělována k bezplatnému a trvalému užívání. Členové kolchozu nebyli zaměstnanci státu, ale družstevníky odměňovanými podílem na produkci podle tzv. pracovních jednotek, což je odlišovalo od pracovníků sovchozů, kteří pobírali mzdu. Hospodářská činnost kolchozů se řídila plánovanou ekonomikou a principy chozrasčotu, přičemž podléhala přísné státní kontrole. Kolektivizace spojená se vznikem kolchozů měla závažné sociální a demografické důsledky, včetně poklesu zemědělské produkce a hladomorů, zejména na Ukrajině a v jižních oblastech Sovětského svazu. Navzdory rozsáhlému systému kolchozů a sovchozů se sovětské zemědělství dlouhodobě potýkalo s nízkou efektivitou a strukturálními problémy. Po rozpadu Sovětského svazu byly kolchozy postupně transformovány na jiné formy hospodaření, privatizovány nebo zanikly.